Goong (Princess Hours)

Goong (Princess Hours)

14. září 2008 v 21:52 | ver.i.nka
Goong
  • je moje první korejské drama
  • mi na týden zpomalil net (kdo by řekl, že mám nějaký limit na stahování)
  • mě stál pár nocí beze spánku
  • dokazuje, že Korejci si potrpí na melodrama, až do poslední vteřiny
  • není ničím nijak převratný
  • je naprosto geniální
V roce 2006 je Korea konstituční monarchií. Netrpí starostmi, jak urovnat problémy mezi severem a jihem, žije si velice poklidně v čele s královskou rodinou a královskými úředníky. Korea vůbec vzkvétá, všichni se mají rádi, 80% lidí se daří a král se jen spokojeně usmívá. Tedy usmíval by se. I když je to chlapík, co má na to, aby čichal kytičky zespodu pořád ještě času dost, tak stres a povinnosti krále jemu zdraví moc nesvědčí. A když situace zajde tak daleko, že je král hospitalizován a neschopen nadále naplno plnit své povinnosti, je třeba rychle najít nějaké schůdné řešení. A tím je sňatek korunního prince s dívkou z prosté rodiny, který byl dohodnut dávno před jejich narozením dvěma starými muži.

Shin Chaekyung je devatenáct let, je trošku potřeštěná, občas lehce bez schopnosti používat mozek, studuje na umělecké škole design a vůbec je to vcelku sympatická osůbka. Shin Lee má rovněž 19 let, také studuje na umělecké škole, ale film. Kdybyste ve slovníku hledali význam slov chladný arogantní bastard, stačilo by napsat jeho jméno a bylo by jasno. Důležité je, že Shin se narodil s příslovečnou zlatou lžičkou v puse - korunním princem se sice stal "až" v pěti letech, ale slova ne/nemůžeš to mít, do jeho slovníku nepatří.

I Lee Yul má sladkých 19 let, po světě si chodí se sladkým xichtíkem a ještě sladším úsměvem *verinka se dobrovolně přiznává, že trpěla Pavlovovým reflexem*. Je to přesně ten typ kluka, pro kterého by byla většina slečen schopna zabít - milý, přítulný, inteligentní, vtipný - stěhuju se do Koreje *odkašlává si*. Yul byl donucen ve svých pěti letech po smrtí svého otce/krále opustit královský palác, vzdát se titulu korunního prince a spolu se svou matkou se odstěhovat do ciziny. Po 14ti letech se vrací zpět domů (řekněme, že ho matka přinutila), aby získal zpět to, co mu po právu patří. Min Hyorin jde přímou cestou za svým snem stát světově proslulou baletkou. Krásná, inteligentní, s výborným vkusem a pocházející z dobré rodiny, studuje Hyorin na stejné škole jako ostatní hlavní hrdinové. Čtyři lidé, jejichž osudy se protnuly…
Chaekyung stejně jako spousty jiných dívek o tom, že se stane princeznou, jenom snila. Jenomže pak do hry vstoupila dohoda dvou mužů - dědečka Chaekyung a dědečka a krále Shina. Podle ní se měly jejich vnoučata vzít, a tím následně přiblížit královskou rodinu prostému lidu. Princ ani budoucí princezna z toho zrovna dvakrát nadšení nejsou - nemají spolu nic společného a baví se spolu leda tak, že po sobě ječí. Ani jednoho představa manželství zrovna dvakrát netankuje, jenže Chaekyung nakonec nemá jinou volbu, pokud chce zachránit svou rodinu před úplnou exekucí. Přece jenom, být členem královské rodiny znamená mít velice tučné konto. Shin to bere s klidem následníka trůnu, který občas musí dělat věci, které se mu nelíbí. Ale starší se musí poslouchat. A když navíc požádá o ruku, se kterým už dva roky tajně chodí a je odmítnut, nemá, čím by se proti manželství bránil. A navíc si říká - konečně bude v paláci nějaká zábava.
Yul se vrací zpět domů, tak akorát, že stihne svatbu. Návrat ztraceného královského syna, který byl donucen po tragické smrti svého otce spolu s matkou opustit život, na který byl zvyklý, vyvolá jednak rozruch, jednak radost a také spoustu obav. Yul a ChaeKyung se velmi rychle spřátelí, jenomže Yulovi brzy přestane stačit slovo přátelství a do mladé princezny se zamiluje, až po uši. ChaeKyung je ale úplně slepá (čti blbá), že je pro Yula něco víc než dobrá kamarádka ji dojde, až někdy v 15. epizodě. A to až poté, co Yulovi došly nervy a sám ji vše řekl. Slečna to ovšem moc neřeší, důležité pro ni je, že našla v paláci spojence, vrbu a kapesník, do kterého se může utřít, když ji Shin rozbrečí. Hyorin si zase uvědomila, že prince vlastně miluje a nemůže bez něj žít - tolik k tomu, že to na čem vlastně záleží, si pořádně uvědomíme, až to ztratíme. Takže se Shina snaží dostat zpátky za každou cenu, a řekněme, že se jí to zčásti i daří - přece jen, i princátko bylo dost zamilované.
Poslední dobou se překonávám, co se týče délky seriálů - Goong jich má 24 po nějaké hodince a pár minut. Moje obvyklá sazba je 12 dílů XD Goong alias Princess Hours je příběhem o hlavně lásce. V průběhu celé série sledujeme, jak k sobě královský pár hledá cestu přes nepochopení sebou samotných, intriky v paláci, politické machinace, pomstu a přes lásku samotnou. Goongu nutno vytknout jednu věc - už od začátku je jasné, jak to asi přibližně skončí, i když i v závěru se stanou některé věci, které by jeden nečekal. Další, co mě nakrklo, byl samotný závěr - skončilo to tak, že sem seděla a říkám si, není tam ještě nějaký díl? Sequel se točit měl, ale bohužel je zatím v nedohlednu…
Co mě na Goongu okouzlilo jako první, byly fantastické kulisy - hlavně samotný palác. Jestli bych si někdy představovala zlatou klec, tak to by bylo přesně ono. U čeho jsem slintala byly náderné hanboky - tradiční korejské oděvy. Dalším velkým plusem byl výborný soundtrack - jemné popové melodie a balady, v 90% případů zasazené do správného momentu. I když, někdy jim to nevyšlo, v epizodě 23 - to jsem si rvala vlasy.
I s výběrem herců se režisér trefil. Shina si zahrál Joo Ji Hoon, což je hlavně model a příležitostný herec. Luxusní vzhled mu upřít nejde. A co bylo důležité pro roli - když se neusmívá, tak působí hrozně odtažitě, chladně, prostě tak jako arogantní hajzl působit má. Ale když se usmál… Tál nejenom on, ale všechno v okolí 20 metrů - takový sladký ťuťíněk *předstírá, že to nenapsala*Z ledových výrazů toho o hereckých schopnostech moc nevyčtete, ale i v těch "warm or sad moments" se chytal dobře. Koho jsem si zamilovala, byla hlavní hrdinka. Tu ztvárnila Yoon Eun Hye, kterou můžete znát třeba i z dramatu Coffee Prince. Na ní šel nejvíce vidět charakterový posun - zpočátku trošku bláznivá holka, co se dostala do průseru, ehm do života v paláci, se kterým dost bojuje. A ke konci mladá dáma, která ví, co je správné, ale pořád si zachovává radost ze života. Yoon Eun Hye všechna čest, dokázala nasadit v podstatě jakýkoliv výraz a vždycky vypadal přirozeně.
Postava, která mi půlku seriálu lámala srdce, pak jsem ji nemusela a nakonec mi opět lámala srdce, byla postava prince Yula. Ten chlap by na sebe měl mít zbroják, protože to jeho slzení a utrápená tvář je víc, než může normální průměrná slečna přežít se zdravým rozumem. Charismatického, milého a vždy ochotného pomoct prince Yula si zahrál Kim Jeong Hoon, rovněž model, herec a navíc zpěvák. Jeden z těch, kterým jsem ochotná věřit každý výraz obličeje. Hlavní čtverku doplňuje Song Ji Hyo alias baletka Hyorin. Ani proti ní nemám absolutně žádné výhrady, i když jeji postava mi lezla občas dost na nervy. Xichty těhle čtyř šlo na obrazovce vidět nejčastěji, ale i za nimi se objevovala celá plejáda skvělých herců. Ať od královny matky, která měla fantastický hlas a vůbec na mně působila jako hodná babička, přes Lady Hwa-Yong (Yulova matka), která naprosto dokonale intrikařila, aby dostala synka na trůn, po slečnu (ne to jméno nevím XD), co měla na starost výchovu mladé princezny.
Taky jsem pochopila, proč se říká, že Korejci jsou mistři melodramat. Někdy mi hlavních hrdinů bylo až líto, že pořád musejí s něčím bojovat, a že už konečně nemají zasloužený klid. Přesto mi ale Goong nepřišel natahovaný, přetahovaný, zdlouhavý a nevím, co všechno ještě. Děj pořád táhnul a nebyl ani zmatený, skvěle se v něm orientovalo (i v tom množství postav). Co mi jen občas trochu dělalo problém, bylo, že tituly nebyly nijak překládány, ale nechávány v originálním znění. A některé si byly dost podobné, tak jsem se trochu ztrácela občas. Příjemné bylo i střídání scén vtipných a vážných, až tragických a nebylo nijak násilné. Co jsem milovala, byly endingy - plyšoví medvídci postaveni v imitaci nějaké scény z daného dílu.
I když mi Goong trochu připomínal Hana Yori Dango, tak měl se vlastní osobité kouzlo. Princess Hours není nijak převratné drama, nepřináší nic nového a ani nic šokujícího, ale přesto je to jedna z nejlepších romantických komedií, co jsem kdy viděla.
Dvě písničky ze soundtracku jsem si naprosto zamilovala...
Stay - You & I are fools

Howl & J - Perhaps Love
 
 

Reklama
Reklama