Září 2011

Zenkai Girl

25. září 2011 v 20:27 | ver.i.nka |  Zenkai Girl
A já si vždycky myslela, že patent na protahování mají Korejci...

Na Zenkai Girl mě dovedla lina. To, s jakým nadšení o tom psala, mě nakoplo. A pak to, že jsem zjistila, že můj watch-list je poslední dobou až příliš plný korejských, popřípadě taiwanských dramat. A že na ty japonské jsem tak nějak zapomněla. Takže jsem se rozhodla to napravit. Pokus s Rebound moc šťastný nebyl, a tak přišlo na řadu Zenkai Girl. To bylo dobré, ale…

Zenkai Girl stojí na ne úplně tradičním rozdělení mužských a ženských rolí v dramalandu. Hlavní hrdinka tu není naivka/tvrdě-pracující-aby-rodinu-zachránila/prostě-slabá-a-bez-muže-svých-snů-neschopná, žena a hlavní hrdina není chaebol, který skrývá nějaké temné tajemství a tu aroganci taky někde zapomněl. Tady jsou karty obráceny.

Ayukawa Wakaba je po penězích a uznání toužící mladá nadějná sotva vystudovaná právnička. Ano, peníze jsou pro ni na prvním místě a holka vlastně vůbec nemá nízké cíle. Nehledě na to, že její mladší verze nebezpečně připomíná nechvalně proslulou Yankumi.

Yamada Shota je naproti tomu chlápek, který se svých snů vzdal. Stará se o svého syna a taky dost často o syny jiných. Ambice je pro něho slovo neznámé a je dokonale šťastný tam, kde zrovna je. Tihle dva se potkávají ve školce, kde Yamada naprosto dokonale zapadá, kdežto Ayukawa tam působí jako pěst na oko. Co byste chtěli od holky, které opravdu, ale opravdu nesnáší děti. Jenže když dostane nabídku od majitelky jedné z nejvýznamnějších právnických firem, aby tři měsíce dělala chůvu její malé dceři Hinatě, nemá jinou možnost, než souhlasit. Její mozek totiž okamžitě vypracuje rovnici, kde na jedné straně je starost o dítě a občasná výpomoc ve firmě a na druhé vysněná kariéra elitní právničky. Samozřejmě, že nic nejde tak, jak by si přála, ale to už si vykoumejte sami.

Model slabý muž-silná žena nefunguje vždycky. Chlápek totiž často končí tak, že místo toho, aby s ním divák soucítil, tak má chuť praštit ho po hlavě. Tedy typický příklad otravné hlavní hrdinky. Ovšem tam, kde u ženy spousta věci funguje, tak u chlapa už nefungují. Hrdina může vzbudit lítost, popřípadě pohrdání tam, kde se tyhle emoce rozhodně objevit neměly.

Naštěstí, Zenkai Girl se tomuhle vyhnulo. Hlavní postavy mají za prvé úžasnou vzájemnou dynamiku (alespoň v první polovině). Wakaba totiž svět kolem sebe soudí s neprůstřelnou logiku, Shota naproti tomu má trochu růžové brýle a značně romantický pohled na spoustu věcí. Jak se může zdát, že to nemůže fungovat, tak to funguje. Výborně. Jak se jejich názory a postoje k životu střetávají, tak vyvolávají buď spoustu komických situací, nebo naopak situací, kde by se srdíčko ustrnulo. Je to stejně rozkošné jako místy neskutečně frustrující.

Nehledě na to, že ta dynamika je možná i díky hercům. Aragaki Yui udělala obrovský pokrok od doby, co jsem ji viděla naposled. Nejsem si tím jistá, ale tohle by měla být její první opravdu hlavní role (Code Blue nepočítám, tam jich pobíhalo jako main asi 6, tady to stojí na ní a hlavním hrdinovi). Předvedla opravdu solidní výkon, který nikde nekolísal, třeba i když brečela. Soupeřem či partnerem ji byl johny-boy Nishikido Ryo. Věřím, že spousta slečen si pustilo/pustí Zenkai girl jen kvůli jeho jménu na seznamu herců (neviním je, já to u spousty věcí dělám taky). Pro mě to bylo naše první setkání a jsem nadšená. Jeden by nevěřil, jak je možné tvářit se naprosto zdrceně a u toho působit charismaticky. Navíc role Shoty byla určitě trochu nevděčná a nelehká. Není moc mužů, kteří by dobrovolně ukázali, že něco neumí/nedokážou a neztratili u toho tvář.

Co bylo rozhodně milé plus, byly postavy "jejich" dětí - Hinaty a Pitara. Hinata, která byla na svůj věk předčasně vyspělá a měla někdy opravdu kouzelně kousavé poznámky a Pitaro, který byl prostě adorable. Navíc ti dva měli dost často víc rozumu, než jejich opatrovníci. A když nad tím tak přemýšlím, tak Hinata byla asi moje nejoblíbenější postava. A to říká člověk, který má fobii z dětí.

Největším problémem Zenkai Girl je děj. První polovina je dynamická, vtipná, dramatická, prostě taková, jak by měla vypadat celá série, aby člověk řekl, že to bylo víc, než výborné a mohl to ohodnotit 8 až 10 hvězdičkami z 10. Jenže Zenkai Girl se po druhé polovině (z 11 půlhodinových dílů) stalo to, co se obvykle stává korejským dramatům - pořad přichází nové překážky (to byl nebyl takový problém), postavy se stále točí v kruhu a řeší neustále to samé, a to už problém je. Dovolila bych si citovat jednu neznámou sledovatelku, která to někde u devátého dílu okomentovala slovy: Can they fuck already? A já s ní vřele souhlasila. Na konci místo toho, aby byla ráda za jejich happy-end, jsem spíše byla ráda, že to konečně skončilo a já mám klid.

Zmiňovat se o tom, že je to klasická romantická komedie, tedy naprosto předvídatelná záležitost, je asi zbytečné. Jsme na to zvyklé a neřešíme to.

Zenkai Girl není špatné drama. Má rozhodně výborný start, který je pak bohužel ušlapán nekonečným angstem. Pro příjemnou změnu není hlavní chlapík arogantní parchant (to je křen ©Rashi&Zoye). Hlavní hrdinka je holka, ve které se mnohé z nás dokážou najít. Je to rychlé, oddechové, ale jak říkám - na druhou půlku to chce silné nervy. 7/10


From Here To There 2/4

22. září 2011 v 21:08 | ver.i.nka |  Fanfictions
Co říct - druhá část je tady. A dozvíme se, že pro Bom neplatí rčení - "Každý máme svoji tequila - story.", ale "Každý máme svoji vodka-story."

Autorka: quirke
Pairing: T.O.P./Park Bom (Big Bang/2NE1)
Part 2/4

K.O.3an guo... it´s over....

17. září 2011 v 21:46 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
28 měsíců čekání. Cirka 3650 minut života, které jsem strávila nalepená na obrazovce noťasu. Občasná frustrace. Časté nadšení. Přetočené panenky. Přidušení smíchem. Zoufale hledání kapesníků. Bití se hlavou do stolu. Neustále kontrolování Doremii fansubs... To všechno, ale určitě i něco víc (nebo možná míň) mi dalo a vzalo K.O.3 an guo. Poslední z K.O. serií. Ne ta nejdelší (i když rozdíl 2 epizod asi nic neřeší). Nejšílenější asi taky ne, i když i tady by se o tom dalo polemizovat. Ani jedna ze sérií není něco, co bych si troufla doporučit. Příčetnému člověku. Protože příčetnost je něco, co těmhle sériím občas chybí... Ale troufla bych si říct, že je nejlepší. A já ji zbožňuju...

From Here To There 1/4

13. září 2011 v 22:46 | ver.i.nka |  Fanfictions
A je tady první část již avizovaného překladu jednoho z mých oblíbených YG-pairingů T.O.P./Bom. Pevně věřím tomu, že tím, že jsem se rozhodla to nakouskovat, se podstatně zvětší šance, že to dopřekládám za dřív, než půl století. Už jen z toho pocitu viny, že jsem něco načla a nedodělala. A to nemám ráda. Nicméně tahle první část byla z jedné strany trochu oříšek, ale z druhé strany je to moje neoblíbenější pasáž. Tím, že je psaná v přítomném času prostém, má úžasnou dynamiku. A já se pokusila tu dynamiku zachovat. Snad alespoň trochu úspěšně.

Autorka: quirke
Pairing: T.O.P./Park Bom (Big Bang/2NE1)
Part 1/4

Aliens in Fiction

8. září 2011 v 0:03 | ver.i.nka |  Trashes
Tak nějak matně si vzpomínám, že snad před třemi (dvěmi) měsíci jsem tu avizovala, že to tady nebude vypadat, jak na Divokém Západě, poté co to Vinnetou a Old Shatterhand zabalili. Neklaplo to úplně podle plánů, ale těch 6 článků za měsíc považuju za velice slušný výkon. Hodný pochvaly. Tím nechci nic naznačovat. No, napadlo mně, že by nebylo marné trochu zase rozšířit obzory. Blogísku. Ne moje. Ty už to vzdaly. A při jedné ze svým bezesných nocí jsem narazila na moc pěknou povídku s pairingem mistra Tí-ou-pího a Bommie. Je to oneshot. Který já ovšem rozdělím na cirka 4 části, čímž se zvyšuje šance, že to někdy dopřekládám. A proč zrovna tenhle? Zajímavý pairing. A hrozně mi sednul styl autorky - mám ráda minimalismus. Krátké věty. V přítomném čase (což je někdy vcelku oříšek přeložit do češtiny). Mám ještě dojezdy z Palahniuckových Neviditelných stvůr. Takže v blízké době by se tady mohla objevit první část... Och ano, on to byl oznam :D