Srpen 2011

Drunken to love you

30. srpna 2011 v 23:00 | ver.i.nka |  Drunken to love you
My love/hate relationship with Rainie continues… And Joseph is adorable as hell…


Odpověď na otázku, proč jsem si pustila právě tenhle seriál, je neznámá i mně samotné. Bez mučení se přiznám, že pokud trefím na seriály, kde hraje Rainie, tak je to většinou kvůli mužskému obsazení. Rainie totiž někdy bezmezně zbožňuju, a jindy bych ji nejraději omlátila hlavu o zeď. Z druhé strany je už ale dobrá herečka. Od dob Devil Beside You ušla dlouhou, dlouhou cestu. Ne, nenavážím se do DBY, pořád je to moje první asijské drama, a pořád ho mám ráda. Nostalgie je mrcha. A já se rozhodla, že by nebylo špatné se pro jednou podívat na něco kvůli Rainie, a ne proto, že ji tam po boku pobíhá nějaký švarný mládenec. Ten tam sice pobíhal i teď, ale vzhledem k tomu, že jsem s ním před tím neměla žádnou čest, tak to byl jen bonus. A Lin Xia Ru alias Rainie převážila pomyslné misky vah na tu love-love stranu. A ty krátké vlasy ji hrozně sluší.

Drunken to love you má na svědomí člověk, který před 3 lety natočil Fated to love you. FTLY vzalo rok 2008 útokem - z hlavních, již vcelku známých tváří, se staly přes noc superhvězdy, a stejně tak si připsalo nemalou řádku ocenění. Což upřímně příliš nechápu - koukala jsem na to. Je to jedno z mála mých dropnutých dramat. A to jsem došla někde k 19 epizodě z 24. Ale pak už to prostě nešlo. Někde v průběhu se to děsivě zvrtlo a bylo to čiré utrpení. Alespoň pro mě. Takže jsem se Drunken to love you trochu bála. Pak jsem ovšem byla příjemně překvapena, těch 18 epizod uteklo rychleji a příjemněji, než čekala. Podstatně příjemněji a rychleji.

Lin Xiao Ru pracuje jako manažerka ve vyhlášeném hotelu, je vcelku oblíbená, lidi ji mají rádi a jako bonus má úžasného přítele. Teda, kdyby neměl neustále hlavu v oblacích. A to doslovně - Ren Yi Xang je pilot, takže na zemi zase tolik času netráví. Ale když už na té zemi je, tak se svůj volný čas snaží trávit právě s Xiao Ru. A aby si tu idylku posvětili, tak plánují svatbu.

Song Jie Xu je velmi známý a uznávaný bytový designer. Byť jeho lehce výbušná povaha ho často přivádí do problému s jeho spolupracovníky. Jeho milostný život, už není tak růžový, jako od Xiao Ru, ale i tak se dá považovat za vcelku klidný a šťastný. Jie Xu už několik let randí s top modelkou Tang Ai Wei. Bohužel tajně. Z čehož není úplně happy, ale co má dělat.

Jenže růžové brýle pokaždé jednou spadnou a bublina štěstí a ignorance praskne. Yi Xang si ne zcela plánovaně pořídil dítě a Ai Wei místo, aby nadšeně přijala nabídku k sňatku, zcela zbaběle uteče. V tu chvíli se Xiao Ru a Jie Xu potkají u baru, kde se společně propijí nejen do bezvědomí, ale i do svatebního obřadu. S ránem bohužel přichází vystřízlivění a s ním i realita, která v těchhle chvílích narazí do člověka silou rozjetého vlaku. Všichni máme nějakou svou tequilla story. A ne že. Jenže místo toho, aby se urychleně rozvedli a šli si svými cestami, zjistí, že jsou na tři dlouhé měsíce uvázaní být manžely v dobrém i zlém. Před světem. Ne za zavřenými dveřmi jejich domu. Ai Wei si totiž své kariéry cení víc, než čehokoliv jiného. A skandál, který ji spolu s Jie Xu hrozí, by jí teď jenom uškodil. A to, že si Jie Xu vzal omylem někoho jiného, ji zase tak moc nevadí. Nemá problém mu jeho přešlap odpustit, vždyť jí to vlastně pomůže. A navíc - jak by mohl mít zájem o vcelku obyčejnou holku, když ho miluje bohyně. A Xiao Ru není blbá, aby odmítla přímo královskou finanční odměnu, kterou dostane, když na dohodu přistoupí. A Jie Xu udělá pro Ai Wei cokoliv.

Budiž fakt, že jedním z důvodů, proč mě Drunken to love you zaujalo, bylo, že po dlouhé době se spolu v seriálu znovu potkali Rainie Yang a Kingone Wang. Rainie tedy zvěčnila hlavní postavu Lin Xiao Ru. Když si promítnu role, ve kterých se Rainie v poslední době zjevila, tak Xiao Ru je závan čerstvého vichru. Pořád si zachovává Raininu patentovanou střelenost, dobře lehkou iritaci, ale zároveň už v sobě má nějakou vyspělost. Není to uječená puberťačka, ale mladá dáma, které se během chvíle zhroutí všechny sny, ale jako obvykle se silnou vůlí, neporazitelnou naivitou optimismem, je ochotna bojovat si za své dál. Se vztyčenou hlavou. Je to tak trochu stereotypní korejská hrdinka, ale tím, že ji Rainie vtiskla část své osobnosti, z ní není unylá husička, ale naopak postava se kterou se člověk občas i dokáže ztotožnit. A ty krátké vlasy ji děsně sluší ^^To do čeho ji oblíkali, už tak ne.

I když se spolu na obrazovkách Rainie a Kingone objevili po hodně dlouhé době, moc si to spolu neužili. Kingone jakožto Ren Yi Xang tady posloužil jen jako odrazový můstek - aby rozvířil události. Takže si ho zase tak moc nevychutnáme. Není typickou části romantického čtyřúhelníku, je to spíše stín, který visí nad hlavou hlavního páru. A roky k němu nejsou moc laskavé. Myslím ke Kingonovi.

Hlavním překážkou tady byla supermodelka Tang Ai Wei. To byla maličko stereotypní postava - sobecká potvůrka, co s mužem svého srdce tříská zleva doprava podle toho, jak se jí to zrovna hodí. Říkám maličko - z druhé strany měla Jie Xu asi opravdu ráda, ale kariéra ji byla přednější. A tenhle její věčný vnitřní souboj mezi láskou a stoupáním po profesionálním žebříčku ji pak vedl k hysterickému a zoufalému chování. Což bylo samozřejmě často přinejmenším úsměvné. Jenže když se pak postupně měnila v otravnou přísavku, pro kterou "ne, nelez na mně", není odpověď, a to už úsměvné nebylo. To bylo na třískání hlavou do stolu. Nemívám moc často problém s hrdinkami, které stojí na té špatné straně. Mnohdy si je užívám. Ale Tiffany Xu byla unylá. Chyběla jí nějaká větší jiskra, takže o nějakých sympatiích se tady naprosto nedá mluvit.

Perličkou budiž Xiao Gui, který se objeví v pozdějších epizodách jako nový potencionální interest pro Xia Ru. Proč perličkou? Je všeobecně známo, že Rainie a Xiao Gui se jednak znají od střední školy a jednak nebyli vždycky jenom přátelé. Ale pár. Proto bylo vzhledem k jejich minulosti neuvěřitelně rozkošné ty dva sledovat.

Hlavní hrdinka. Check. Stín. Check. Unylá mrcha. Check. Perlička. Check. A teď přichází třešnička na dortu, u které by mi stačila jen ta třešnička, třešeň, dort mile ráda vrátím. Jen tu třešničku mi nechte *cough cough* Asi jste právě pochopili, že Joseph Chang jakožto Jie Xu mi naprosto učaroval. Netuším, jestli byl sám sebou (jestli jo, tak prosím jednoho Josepha Changa na stříbrném podnosu) nebo jestli to byla tak dobře napsaná postava. Neprochází vývojem z arogantního kreténa do vyměknutého zamilovance. Arogantní je po většinu času. Ale v mezích, které jsou i pochopitelné vzhledem k tomu, k čemu se dopracoval. Jenže nevyměkne, ale po celou dobu to vyvažuje vcelku normálním chováním. Myslím normálním na seriálovou postavu.

Jie Xu je geniální. Místy k vyfackování. Místy k umačkání. Místy nutí k slzám. Nezáleží na tom, jestli žalu nebo smíchu. Jindy jeho chování vyvolává pubertální chichotání. Pak zase přetáčení očí. A to je na něm krásné. Není zaseklý na jedné emoci/typu chování. Poletuje zleva doprava a nahoru dolů. A přitom je pořád reálný. Není to žádný imaginární princi v bílém Maserati, který na svou arogantnost zapomene a své princezně modré z nebe k nohám snese. Je to vcelku normální chlap, kterého lze potkat na ulici. Samozřejmě v poněkud vyšperkovaném balení. A to jeho lehce urazitelné mužské ego a ty xichty, co potom házel, knííík…

Hodlám ovšem polemizovat nad jednou věcí. To se naše taiwanské hvězdy nikdy neopily? Nikdy nezažily ten lehce vratký krok? Rozmázlé vidění? Neuvěřitelnou lehkost bytí?! Ne? Tak bych je prosila předtím, než se vrhnou na rádoby opilecké scény, ať si řádně přihnou. Ono to pak možná nebude vypadat tak křečovitě. A nebude bolestné na to koukat. A on to vlastně není jenom jejich problém. Je to problém většiny asijských dramat. Milostnou scénu už taiwanci umí, tak ať ještě zapracují na těch opileckých a já budu happy člověk.

Drunken to Love you je hlavně komedie. Padne tu vcelku dost slušných hlášek, o scénkách ani nemluvě. A jejich hlavním zdrojem je samozřejmě Jie Xu.

18 dílů po cirka hodině a půl je hodně. Drama naštěstí nemá moc tendence hrabat se dlouho v jedné věci, takže raději hází všem klacky pod nohy. Ale děj má alespoň snahu jít dál. Jediné, co bylo lehce iritující, bylo to, jak Xiao Ru neustále opakovala, že si nebude brát cizí věci. Po zhlédnutí pochopíte souvislosti. Nicméně 18 dlouhých dílů vyústilo ve dvě věci. Zaprvé, když končil 17 díl a vypadalo to na happy end, tak jsem si lehce nervózně okusovala nehty, kde zase bude chyba. Za druhé bylo věnováno spoustu, ale opravdu spoustu času vedlejším postavám. Což bylo z jedné strany dobře - nezůstaly tady žádné otevřené nebo nedokončené dějové linie. A všichni víme, jak dokáže otevřený konec žrát. Z druhé strany to občas bylo na odstřelení - vy chcete vědět, co se bude dít s hlavními postavami a oni si tam řeší poněkud nesmyslné vedlejší, dobře, ne úplně nepodstatné, záležitosti.


Takže, závěrečný verdikt? Jsem nadšená z Rainie. Stejně tak z Josepha (to je ovšem chlap, takže jsem trochu biased). I ze samotného dramatu. Děj, až na pár občasných záseků a zpomalení (epizody 13 - 16) utíká příjemně a rychle. Jako vždy je tam pár postav, které nejsou úplně zcela pochopitelné, popřípadě nedobře napsané/zahrané. Chybí tady zrady/nenávist/pomsta z minulosti - což jsou body plus. Občas se mu dokonce daří být nepředvídatelné. A to, co to celé drží pohromadě, je neuvěřitelná chemie mezi Rainie a Josephem. Díky ní člověk lehce zapomene na to, že postavy a situace jsou občas vyhrocené a přehnané, že někteří herci herectví neviděli z rychlíku, že některé zvraty v ději jsou až příliš násilné. Ve chvíli, kdy Rainie ukápne slzu nebo Joseph nasadí toužebný pohled, všechno ostatní jde do pozadí alias do háje alias nic jiného není podstatné. Takže není na co čekat - stahovat.



Komiksovo-filmové léto

25. srpna 2011 v 22:58 | ver.i.nka |  Co se jinam nevešlo...
Letošní filmové léto bylo ve znamení komiksů. Teď nepočítám to asijské. A vlastně jakékoliv jiné. Protože letošní léto mně v kinech zajímaly jen tři jména: Captain America, Barbar Conan a Green Lantern. První Avenger, barbarská legenda a absolutní antihrdina. Zajímavá trojka. S velmi zajímavým obsazením. A když k tomu přičteme mou lásku ke komiksům, a to nejen těm marvelovským - nebylo, co řešit. Jen jsem trochu finančně krvácela v Cinestaru.



Nurami.com

21. srpna 2011 v 18:36 | ver.i.nka |  Links...
Protože jsou mezi námi tací, kteří jsou hrozně akční a chtějí zprostředkovat asijské seriály i těm, kteří bohužel anglicky (nedej bože korejsky/japonsky/čínsky) nerozumí (ne, já k nim nepatřím), tak byl založen web, kde se tyto svaté duše slezly a do světa vypouští české titulky. A to nejen k doramám, ale i k anime.


Trip to Krakow

13. srpna 2011 v 23:49 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Nemůžu se zbavit dojmu, že letošní léto je jedno velké WTF. Hlavně kvůli počasí. Je totiž poněkud těžké plánovat nějakou venkovní aktivitu, když nevíte, jestli za hodinu nebude náhodou sněžit. Takže letošní léto je, co se týče počtu výletu, podstatně slabší. A i těch alkoholových dýchánků je míň. Stárnem... Ale i přes permanentní zmatenost počasí, padlo rozhodnutí, že trip to Krakow se letošní rok prostě bude. I před mrtvoly. A tak se konal. Tři dny v jedné polské metropoli mi zase jednou potvrdily to, co už vím delší dobu - Ostrava je marné město, co se týče spousty věcí. A poláci umí žít. A užívat si život. A oblíkat se. A já pro vás mám pár fotek :)

Baby-faced Beauty

9. srpna 2011 v 23:55 | ver.i.nka |  Baby-faced Beauty
Sigh… Another underrated drama… And Daniel Choi is cutest thing ever…

Letošní rok, dobře, nejen letošní, je přímo našlapaný/zajímavými/výborně obsazenými/celkově dobrými dramaty. Proto ty, které nemají třeba tak silné obsazení, se mohou snadno v tom nepřeberném množství ztratit. Jsou takové, které mají na listu spoustu hvězdných jmen, ale děj/natočení je tragický. Jenže na všechno se dívat nedá, den má jen 24 hodin a člověk taky potřebuje někdy žít. A i na tu stupiditu trvá chvíli přijít. Proto bohužel spousta skvělých dramat jen profrčí bez povšimnutí kolem, i když by si ho rozhodně zasloužila. A Baby-faced Beauty je rozhodně jedno z nich.

Co mně na tomhle kousku zaujalo? Hrdinka je starší, než hrdina. Tedy starší žena versus mladší muž. A pak jsem si vzpomněla na epičnost The woman who still wants to marry a bylo vystaráno. A pak tomu taky hodně pomohlo to, že se děj odehrává v prostředí návrhářství a módního domu. Tak to už vůbec nebylo, co řešit.

Lee So Young je sympatická žena, která už si třetí křížek na světě odškrtla. Život se s ní zrovna nemazlil, když musela zahodit sny o studiu módního návrhářství a hned po střední škole musela začít vydělávat na živobytí. A to nejen sama sobě, ale i matce, která se k ní chová jako ke kusu hadru a mladší sestře, která je rozmazlený spratek a zlatokopka v jednom. A třešničkou na dortu je, když ji vyrazí z práce, kde se dřela jako kůň dlouhých 15 let. A to jsem zapomněla dodat, že chlap je pro ni naprosto neznámý tvor. Naštěstí má So Young značně bojovnou dušičku, takže se nevzdává a hledá novou práci. Jenže v jejím věku, se základním vzděláním, to není vůbec snadný úkol.

Oproti tomu její mladší sestřička si sní své sny o slávě na přehlídkových molech a po cestě šlape po srdcích a peněženkách mužů, kteří jí padají k nohám. A protože zodpovědnost by nepoznala ani, kdyby ji kousla do zadku, tak neváhá kdykoliv využit svou starší sestru. Lee So Young je tedy donucena jít posloužit jako modelka figurína do "The Style". Omo, jsem zapomněla na jeden důležitý fakt. Ačkoliv má So Young 34 na krku, člověk by ji víc, než 25 neřekl. Což je pro ni velká výhoda. A když si ji ve Stylu rozhodnou nechat a má možnost být součástí návrhářského týmu, i když to znamená, že bude muset všem okolo sebe lhát o svém věku a být pro všechny rohožka, neváhá. Taková šance nepřichází dvakrát za život.

Naproti tomu Choi Jin Wook utíká od svého autorativního otce a snaží se vybudovat si kariéru sám svoji vlastní silou. I on je součástí Stylu, kde pracuje jako jeden z manažerů. Dokáže být arogantní, ale většinu času je rozkošný, sladký, mačkací atd., občas mluví rychleji, než myslí, což ho přivádí do spousty průserů. A taky, když se pro něco rozhodne, jde si za svým i přes mrtvoly. I když by tou mrtvolou mohl být jeho šéf Ji Seung II. Ten je ovšem jeho naprostý opak. Kdybych potřebovala led do svého drinku, vím, z koho si ho jít osekat. I když zase, abych mu nekřivdila - má i své světlé chvilky. Například, když je svou dcerkou Hyun Yi, která možná vypadá jako rozkošný malý andílek. Dokud neotevře pusu. Na svůj věk byla holka, až moc chytrá. Ledy taky občas trochu povolí, když je v jeho okolí Kang Yoon Seo. Dcera jedné ze spolumajitelek Stylu, nadějná návrhářka, která dlouhou dobu studovala a pracovala v USA a oficiální přítelkyně Seungiho II. A pak to taky měla být main bitch in the story. Nebo alespoň v našem milostném čtyřúhelníku. Která ovšem byla naprosto nudná, unylá, nezajímavá, hysterická, bez šťávy, s věčně vypoulenýma očima. Ani sympatizovat se s ní nedalo.

První setkání Jin Wooka s So Young neproběhlo zrovna nejšťastněji. A když se spolu znovu potkali ve Stylu, nebyl nadšený ani jeden. Takže ani druhé setkání nebylo klidné. A ani těch pár dalších. Nebyl to úplně hate/hate relationship, spíše to mezi sebou měli jako Tom a Jerry. Neustále se do sebe naváželi, ale asi by si chyběli, kdyby se neměli. Jenže všichni víme, kam taková rádoby nevraživost vždycky směřuje. Zvláště v korejských dramatech. A zvláště pokud spolu ti dva musí spolupracovat a pomáhat si. To pak obvykle zjistí, že si spolu vlastně docela dobře rozumí. Jenže So Young trápí, že je o 7 let starší než Jin Wook a taky to, že to nikdo z její nových známých netuší… A bohužel, staré pořekadlo, že lež má krátké nohy, pořád platí.

Rozhodně největším plusem Baby-Faced Beauty jsou postavy. Jsou natolik normální, nakolik postavy v korejském seriálu můžou být. So Young netrpí klasickým syndromem naivnosti, otravnosti, nesnesitelnosti. Na svět se naopak dívá někdy, až moc střízlivě. Což je zase v jejím věku snad i pochopitelné. Jang Nara, která si ji zahrála, sice někdy nahazuje vcelku uštvané výrazy, a to ne vždy, když se to hodí, ale dá se to vcelku bez problémů přejít.

Kdo je přímo svěžím uragánem je postava Choi Jin Wooka. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled viděla nějaký asijský seriál, kde by hlavní hrdina nebyl chladný/nafoukaný/chaebol/jízlivý/ubitý životem/s životním traumatem/s temným tajemstvím/kretén. Dobře, je někdy arogantní. Ze začátku. Ale budiž mu všechno odpuštěno. Je to neskutečně zářivý, veselý, rozkošný, odhodlaný atd. Skoro by člověk řekl - normální chlap, kterého každá z nás potkává dnes a denně. V jednu chvíli jako malé dítě, v druhé jako velký ochránce. A Daniel Choi je můj malý osobní objev roku.

Obvykle, když produkce vyhlásí, že seriál bude rozšířený o nějaký počet epizod - třískám hlavou do stolu. Znamená to totiž, že se to všechno neskutečně protáhne, zpomalí se a mně to znudí. Takže, když se toto prodloužení o 4 epizody vyhlásilo i u Baby-faced Beauty, nebyla jsem vůbec nadšená (byť to znamenalo, že mi bude po obrazovce pobíhat Daniel o 4 hodiny víc). Výsledek byl ale příjemný. Drama má už od začátku totiž příjemný běh - problémy se navazují jeden na druhý, neřeší se jich 10 najednou, nejsou zamotané tak, že pak už netuším, co se vlastně děje. I vývoj vztahu So Young a Jin Wooka je přirozený. Stejně tak její postup v práci, postupné získávání si přátel, podpory, úspěchu. Všechno plyne, jak má. Ani to prodloužení to moc nerozhodilo, což mě velice příjemně překvapilo.

Další zajímavostí u Baby-faced Beauty je způsob, jakým se hybe kamera. Není to typický jeden statický záběr. Naopak se kameraman snažil tu kovovou věcičku využít v plné míře a používat ji i tak, aby ty záběry byly zajímavé pro diváka, a třeba i dokreslily atmosféru.

Jak už jsem zmínila výše - nejslabším článkem byla Yoon Seo. Slabě napsaná postava - když už mrchu, tak se stylem, grácií, čímkoliv. Tenhle styl rozmazlené slečinky, které někdo vzal její oblíbenou hračku, tak kope všude kolem sebe, mi opravdu vadí. A Kim Min Seo místo, aby tu roli zachránila, tak ji spíše ještě pohřbila. Ryu Jin, jakožto šef Stylu je taková postava trochu do počtu. Aby trochu rozvířila vodu. Ale nijak neutkví v paměti. To už spíše zanechají nějakou stopu ostatní členové designerského týmu. Což jsou někdy opravdu komické postavičky.

Kdybych měla hodnotit Baby-Faced Beauty, neváhala bych dát 9 z 10 bodů. Je příjemná romantická komedie (jako bonus z módního prostředí), s výbornou hlavní dvojkou, která má i výbornou chemii, spoustou vtipných scének (Daniel Choi je bóóóžé!), stejně jako klasickou korejskou dávku dramatu a angstu namíchanou ve velice líbivém koktejlu. Je to seriál, kterému je škoda nevěnovat pozornost.




Jakub Cwiek - Lhář

5. srpna 2011 v 23:54 | ver.i.nka |  Co se jinam nevešlo...
Podle severské mytologie je Loki bůh podvodníků, lstivosti a vlastně všech možných šmejdů. Neskončil zrovna dvakrát slavně, budiž pravda. Kenneth Branagh z něho ve svém posledním filmu Thor udělal naprostého slizáka, který nakonec taky nedopadl dvakrát dobře. Polský autor Jakub Cwiek si Lokiho taky přetvořil k obrazu svému. A tentokrát to byla trefa do černého.

Loki je pořád král parchantů, ale tentokrát čistě pragmatický král s dvěma kolty za pasem a spoustou špinavých triků v rukávu. A rozhodně není slizký, teda záleží na tom, za koho se zrovna vydává. A protože Loki je bůh vskutku moudrý, takže když na zem nastoupil nový božský pán a vyslal své andělské armády, aby postupně zlikvidovaly všechna stará božstva, tak se Loki rozhodl jim s Valhalou trochu pomoci (a taky touha po pomstě za to, že ho přikovali na skálu střevy jeho syna, tomu určitě taky pomohla).

Takže z Valhaly zůstaly ruiny, Ódin a zbytek bandy je mrtvý nebo na útěku a z Lokiho se stal nebeský poskok. Přece jen andělé si musí zachovat alespoň zdání nevinnosti a někdo špinavou práci dělat musí. Jenže všechno není, jak se zdá, Loki má své vlastní plány a ne vždycky píská, jak okřídlení pískají.