Iustus aneb má nekonečná frustrace

12. února 2011 v 22:32 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
ego
S drahým panem Moudrým nebo spíše s jeho knížkami mám love-hate relationship. Velice prudký love-hate relationship. Od jeho první knížky. Ne, že bych proti jeho kulhánkovskému stylu něco měla. Za normálních okolností ho zbožňuju. Pokud jde od samotného mistra. Nebo Žambocha. Nebo Kopřivy. I u pana Moudrého jsem ho měla ráda, kdysi dávno. V propadlištích dějin. Ovšem Iustus. Iustus byl posledním hřebíkem, ne hřebem, do rakve.

Iustus je původem vcelku normální ostravský, životem znuděný, ženou nedotčený, frajer. Anděl Loki, anděl smrti, je pro změnu znuděný životem nebeským. Trocha blbé náhody a hle, ostravák má náhle božské schopnosti a vydává se trestnou výpravu. Zločinci všech zemí třeste se. Amerika, ale musí mít vždy všechno pod kontrolou, takže spletitou machinací dostane našeho drahého hrdinu do supertajného vojenského komplexu, kde se ho nepříliš šetrnými metodami snaží přinutit ke spolupráci. Konec první knihy. Konec utrpení číslo 1. Je to totiž přesně ten typ knihy, která Vás ne, až tak baví, místy až nudí, ale prostě musíte číst dál. Co kdyby náhodou se z toho něco vyklubalo. Náhodou. Omylem.
Iustus

Takže, když vyšel druhý díl, vzala jsem ho do ruky. Chtěla jsem vědět, jak to skončí. I když mi to bylo tak trochu jasné. Všechny Moudrého knihy mají celkem obdobnou dějovou linku, jen pokaždé napasovanou do jiného prostředí. Obyčejný frajer se nějakým způsobem dostane k superschopnostem, buď je využije k prospěchu svému, nebo k prospěchu světa, pak někoho nasere, zajmou ho, dostane se zajetí, pomstí a nakonec je big boss. U 4. Knížky, už to začíná být trochu nudné.

No nic, kniha druhá - hrdina je zavřen, maximálně vytočen, potká mladého hošíka se superschopnostmi, pomůže mu utéct, zamilují se (ano prosím, máme tady homosexuální vztah), zachraňují sebe a svět, a pak máme Happy End. Och a po cestě se potkají se samotnou Smrtí a Panem Ježíšem Kristem. The end of the story. Pokud měla první část aspoň nějakou myšlenku, smysl, spád, tak druhá. Druhá byla čirá tragédie. Autor se nám v tom, si myslím, nějak sám ztratil.

Ti, co čtou Moudrého knihy se dělí na dvě skupiny - ti, co tvrdí, že je knihu od knihy lepší, a pak jsou tu ti, co tvrdí, že je knihu od knihy horší. A mezi ty se řadím i já. HRDĚ. A bez výčitek. Temné záblesky byly dobré, Konec křížů byl - měl výborný námět, ale mít to o těch 200 stránek, kdy hlavní hrdina nedělá furt dokola nic jiného, než vraždí, vraždí, vraždí, bez smyslu, tak by to byla dobrá knížka; Devátá sféra byla lehce tragická, Iustus byl - nemám slov.

Když on má Moudrý vždycky tak skvělý nápad. Zajímavý. Řekněme až neotřelý. Ale vždycky v půlce cesty to nějak zmrví. Což je škoda, věčná škoda. A když jsem viděla, že chystá další knihu, zase, v tak krátkém čase, obešel mně mráz. Ale ne ten lehce vzrušující. Ale ten plný děsu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama