Květen 2010

Drop

31. května 2010 v 0:10 | ver.i.nka |  Drop
See? He´s alive. Human won´t die that easily…

Drop poster
Drop byl film, na který jsem se těšila, jak feťák na svou dávku. Viňte člověka, co má úchylku na delikventy v akci a Hirokiho Narimiyu. Ačkoliv byl film v kinech k vidění již loni v březnu, titulky se zjevily, až teď. Téměř po roce. A to byl moment, kdy všechny povinnosti šly stranou a já si s lehce špinavým svědomím rozhodla tuhle bláznovinu užít.

Hiroshi Shinanogawa strávil asi příliš časů čtením mangy a svůj otakismus dorazil do extrémního stádia. Chlapec z prestižní soukromé střední školy se po vzoru svého hrdiny z mangy Be-Bop High School rozhodne prásknout se vším a přestoupit na státní školu. A to s jediným úmyslem - stát se právoplatným členem gangu. To, že jeho představy a realita se jako obvykle liší, není překvapující. Nehledě na to, že odvahy a bojechtivosti/schopnosti taky moc nepobral. Ale držka mu mele, a to někdy stačí.

Takže se nikdo nediví, když si ho hned první dni vyhmátne místní boss a jeho poskoci, přes tu držku mu dají, ale posléze ho v nějakém okouzlení alias pomatení smyslů vezmou mezi sebe. Takže násilím poměrně nepoznamenaný Hiroshi se zařadí po bok týpka, co trpí kleptomanií, permanentního alkoholika (co jiného ta nonstop flaška v ruce mohla znamenat) a bosse Tatsuyu, což je psychopat, jehož náplní života je nakopávat lidem prdel. A Hiroshi místo toho, aby posbíral zbytky rozumu a urychleně se vrátil, kam patří, s nimi zůstane. A učí se s nimi i za ně bojovat, dostávat se do průserů, trochu i tu hodnotu přátelství a bla bla.

Hiroshi & Tatsuya
Drop je docela zajímavý mix Crows Zero a Gokusenu. Abych vlastně řekla pravdu, tak mezi nimi tvoří takový hezký střed. Profesor typu Yankumi chybí (Jaysus budiž pochválen), nedýchá z toho ten nechutný moralistický podtext, který jsem po jisté době sledování Gokusenu měla problém ustát, a který ani krásní herci nezachránili. Rvačky jsou naopak vcelku realistické, byť kalibru CZ nedosahují. Ale to není nic, co by nešlo v pohodě přejít. Krev je fajn, ale příběh je občas ta lepší varianta. Ten se soustřeďuje (kromě bitek) hlavně na samotného Hiroshi a vývoj a adaptaci jeho charakteru.

Kromě delikventského prvku mě k tomuhle filmu přitáhlo jedno jméno, no možná vlastně dvě. Řekněme, že Narimiya Hiroki je jméno, které je obvykle zárukou kvality. Nehledě na to, že pro něho mám opravdu slabost. Nicméně v Drop se zjevil právě jako jedna z hlavních postav Hideshi, a zase jednou dokázal, že tenhle typ rolí je mu psaný na míru. Trošku bláznivý, hodně ukecaný, s dokonalou mimikou. Sekundoval mu Hiro Mizushima jakožto boss gangu Tatsuya. Nebijte mě, ale Hiro je ikemen (tím nechci říct, že Hiroki není). A ikemen jakožto takový je souzen do rolí princů ochranářů a rozkošných typků. Ne do rolí, kde kope do lidí, nadává lidem, je hrubý a je vlastně naprostý opak všeho v čem jsem ho zatím viděla. Ne, že by to nezahrál dobře. Ale prostě mi tam tak zcela neseděl.

Gang
Ve filmu se ale objeví více známých tváří. Jednak v samotné skupině kolem dvou hlavních herců, ale i v roli jejich nepřátel. Příkladem budiž Yusuke Kamiji, který si předtím zahrál třeba v Crows Zeru nebo Rookies, ale i v prvním Gokusenu. Nebo Kazuki Namioka, který se objevil v Crows Zero II.

Verdikt? Drop je rozhodně příjemná oddychovka - na období zkouškového naprosto ideální. Není třeba využívat šedou kůru mozkovou, aby byl pochopen děj a pobaví. A ne, není to černý humor, jak v CZ, ale naopak takový ten příjemný středoškolský humor typu Gokusenu. Vzhledem k tomu, že je to film, se nestíhá opakovat a vykrádat sám sebe. Navíc je tam opravdu pár scén, které mě poslaly dolů ze židle. Plus kvalitní herecké obsazení. Plus výborný soundtrack. I ta trocha romantiky se tam najde. Já říkám jo, omrkněte to.

Neverending series...

24. května 2010 v 22:37 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
You know you love me… Well, I´m not sure anymore…

series
Mám dobrý důvod, proč mám tak ráda asijské seriály. Samozřejmě myslím ty s rozumnou délkou 12, maximálně 24 epizod. Ty, které jdou výš, mají u mě obvykle okamžitě červenou. Nejsem sebevrah, jeden Naruto mi stačil a i tam jsem skončila někde, nevím kde… Tam, kde umřela bábi od Gaary. A hlavně - mají jednu série, nejvýše dvě. Dobře, občas i tři, ale těm už se zase vyhnu já. A teď by ještě někdo mohl vysvětlit amíkům, že všeho moc taky škodí…

Ano, já vím, že se taky někdy třískám do hlavy/hryžu do stolu/házím věcma/jsem prostě nakrklá, že mi seriál skončil a chtěla bych vědět, co bylo dál, i když se třeba zadařilo a všechno bylo dokonale osvětleno. Ale stejně chci vědět, co bylo ještě dál. Nebo se mi nechce říkat těm postavám bye-bye. A pak "happily ever after" je přece jenom utopie. Ale z druhé strany - v nejlepším se má skončit. A scénáristé by měli mít nějakou soudnost. Ne? Fakt ne? Tak ne…


Eun Ji Won - Siren (czech subs)

20. května 2010 v 0:04 | ver.i.nka |  Subbed MV´s




Brm Brm...

16. května 2010 v 13:15 | ver.i.nka |  Trashes
Miracles
Prudce inteligentní název že :D Na chvíli zapomenu na svou vlastní teorii o geniálním dítěti a vrátím se zpátky na zem. Nicméně tohle geniální a jaysusem požehnané dítko ukončilo v zápočtovém týdnu, 13.5., letní semestr. Ty dva týdny nespání stály za to... Takže teď mám co - volno. Skoro. Budu zase psát? Snad :D A teď odcházím zpátky do říše snů

Oh well ... wow

3. května 2010 v 23:48 | ver.i.nka |  Trashes
lack of sleep
Ehm, nic podstatného se sdělit nechystám. Ale to jste snad ani nečekali ne? Nicméně jsem naprosto čirou náhodou a velkým omylem zjistila, že jsem zaspala narozeniny svého blogu. Vlastně dokonce jeho třetí narozeniny... Co jsem tak koukala, tak první zveřejněný článek nese datum 24.4.2007. Oh Jaysus, kdo by byl řekl, že mi to tak dlouho vydrží? Asi začnu být zase aktivní...