Listopad 2009

Konference o odpadech

29. listopadu 2009 v 21:22 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Slečna Mahdalová byla zase jednou odporně akční. Teda, ona vlastně nebyla, ona byla přinucena. Už někdy na začátku roku jsem se spolu s pár lidma od nás ze skupiny přimotala k fyzikálním výzkumům. Což není tak špatné, protože mě to a) baví (jsem masochista) a za b) se tak dostanu ke věcem, ke kterým se normální student jen tak nedostane. A teď se konala konference o odpadech. To bylo sice úplně mimo téma, ale chtěli poster, tak ho dostali. Co byla ovšem šleha, když jsme se večer před konferenci dozvěděli, že my vlastně budem přednášet. Tak to byla největší ostuda mého života :D Plný sál, dvě slečny, co moc netušili, o čem to vlastně mluví a můj mutující hlas - výborné...


free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host

F4 upgrade => A3

23. listopadu 2009 v 23:34 | ver.i.nka |  Co se jinam nevešlo...
I´ve changed my mind - I do not want new shoes, I DO WANT one of these cuties…

Asi bych měla první vydat varování - tenhle článek je za a) výplodem dvou chorých ženských myslí, které se sešli jednoho večera na icq - ďábelský to vynález. Tudíž za b) je naprosto scestný a plný fangirling-momentek. Z toho tedy vyplývá, že další čtení je jen na vlastní nebezpečí a za vaše psychické zdraví neručím (vzhledem k tomu, že nezvládám ručit ani za své).

Hey, girls ~ Are you ready?


SBS Style

20. listopadu 2009 v 20:16 | ver.i.nka |  Style
I would sell my soul to devil to have at least 20 pairs of shoes those girl were wearing…

Drama Style, které vzniklo pod taktovkou SBS, je pastvou pro oči (samozřejmě pokud není ve slovníku dotyčné/dotyčného pojem "Móda" sprosté slovo), je z 80% one-woman-show a dostál své přezdívce - Ďábel nosí Pradu po korejsku. A vlastně ji i překonal.

Lee Seo Jung je taková ta typická holka od vedle. Hezká je, milá je, pro všechny by se rozkrájela, ale ničím výjimečná není a dobrý vkus ji pane rozhodně neříká. Proto je trochu nepochopitelné, že někdo jako ona, pracuje v módním časopise Style, kde se sice pokouší hrát na nějaký kolektiv, ale když na to přijde, nemají problém potopit jeden druhého. A poslední výkřiky módy jsou samozřejmě povinností. Pro Lee Seo Jung je to volné triko a tenisky. Je to prostě taková ta typická hlavní korejská hrdinka. Nuda.

Pak tu máme všemi obávanou a obdivovanou (ne, to se nevylučuje) šéfredaktorku Park Ki Ja. Ta se doslova a do písmene za svojí práci vdala, ale za to je nejlepší ve svém oboru. Velmi často se ohání perem s brkem a její nejoblíbenější slovo je "edgy". Sice ji táhne na 40, ale postavu má, že by kdejaká 15ctka za ni vraždila. Podpatky sundává snad jen do postele a její styl je prostě stylový. Fashionista, to je to nejvystižnější slovo pro Park Ki Ju. Ženská se každopádně s nikým a ničím moc nepáře, jde si tvrdě za svým a pro svůj milovaný Style je ochotna udělat cokoliv. Naprosto netypická hlavní hrdinka korejských dramat. Nádhera.

Seo Woo Jin má předpoklad být chlápek, před kterým všechny osoby ženského pohlaví padají na kolena s takovým tím tupým nábožným výrazem. Jediným problémem je, že Seo Woo Jin o to moc nestojí. Pěkně si v sobě opečovává staré křivdy, a i když je na první pohled sice hrozně milý. Tak je jinak vzdálený, chladný a nic moc zajímavého. Za roky strávené v USA se stal šéfkuchařem makrobiotické kuchyně (řádně zazobaný tedy je) a teď se vrací zpět do své domoviny, aby si otevřel vlastní restauraci. A co může mít chlápek, který lítá kolem plotny, společného s módním časopisem? Samozřejmě, že to souvisí se starými křivdami. Jeho matka byla topmodelka a "Style" byl založen na její popud. Samozřejmě samotné pozadí a příběh kolem toho všeho je mnohem složitější, ale když jsem se ho já dozvídala kousek po kousku, tak si to užijte taky :P

Kim Min Joon je podstatně mladšího ročníku, než Seo Woo Jin a je to fotograf na volné noze, momentálně pracující pro Style, který doplňuje čtyřlístek hlavních hrdinů. Och, ten chlap by stál za hřích, ale to je out of topic. Podstatné je to, že má poměrně velký kus společné minulosti s Park Ki Ja a pořád je do ní zamilovaný, až po uši. A to, že okolí o něm prohlašuje, že její domácí mazlíček ho vůbec, ale vůbec netankuje. Kim Min Joon je hodně energický člověk, dobře napsaná postava, ale přesto skrývá jedno temné tajemství…

Já to prostě musím říct - dramat jsem už viděla dosti, si myslím, ale Style, byl naprosto něco jiného. A to jenom v dobrém smyslu slova. To jak se jednotlivé postavy proplétají, bojují mezi sebou, se sebou, za záchranu/zničení časopisu je úžasné. A opravdu jsem do poslední chvíle nebyla schopna říct, kdo s kým skončí, a jak to vlastně celé dopadne. Style je naprosto nepředvídatelné drama, kde se všechno dokáže během tří sekund v prach obrátit a celý děj otočit o 180°. Já vím, že Korejci jsou zrovna na tohle experti, ale tady jsem neměla pocit, že by se něco zbytečně natahovalo. Prostě jak to šlo, tak to šlo - žádná stížnost. I když teda, byly tam dvě epizody, které byly zmatené jak sáňky v létě, to asi režisér nevěděl, kam dál s dějem, a co vlastně s tím vším, ale pak už zase všechno klapalo, jak mělo.

Jedním z překvapení, které mi Style, přichystal, bylo to, kdo vlastně bude hlavní hrdinou. V prvních dílech to vypadalo, že se všechno bude točit kolem naivní Lee Seo Jung. Ta byla ale brzy odstavena na vedlejší kolej hereckým koncertem Kim Hye Soo, která se objevila v roli ambiciózní a přes mrtvoly jdoucí Park Ki Ja. Postava Lee Seo Jung se absolutně nevyvíjela (když vynechám to, jak se jí změnil vkus v oblíkání - díkybohu). Zůstávala zamrzlá na jednom místě, pořád tupě zamilovaná do Seo Woo Jina a útrpně snášející svůj osud. A občas měla nechutně moralistické kecy. Aneb jak z hlavní postavy udělat vedlejší a podpůrný prvek.

Naprostý opak Park Ki Ji. Proto jsem hned v úvodu psala one-woman show. Na herecký výkon Kim Hye Soo a vývoj její postavy a šatník nemám dostatek superlativů. Zpočátku opravdu jen bezcitná mrcha, ale jak se příběh posouval, tak se postupně odkrývala všechna tajemství, ona začala ukazovat svou skrytou tvář a všechno to bylo hrozně přirozené, plynulé. Tuhle postavu jsem si naprosto a bezpodmínečně zamilovala.

Kim Hye Soo dokonce naprosto zastínila i své mužské protějšky. Ryu Shi Won (u kterého jsem z komentářů vydedukovala, že je herecká kapacita) alias Seo Woo Jin byl zvláštní. Jel si ve svém stylu, který ale jeho postavě, ne vždy seděl. A navíc Seo Woo Jin měnil názory a postoje tak často, že i pro samotného herce to muselo být utrpení se vždycky přizpůsobit. Charakter Kim Min Joona byl pro mě naprosto nejvíc matoucí. Pro Lee Yong Woo to byla první role, jinak je borec model, ale nešlo to poznat. Přišlo mi, že se do své postavy dokázal vžít víc, než veterán Seo Woo Jin. A doteď jsem nepochopila, co měl vlastně za problém.

Kdo mě naprosto dostával, byli editoři Style. Tam se sešla naprosto dokonalá sebranka xichtů. A ti i byli hlavním komickým prvkem seriálu.

Style ve svých 16 epizodách rozkrývá nejen milostné avantýry hlavních hrdinů, ale i prohnilý svět módy, dávno pohřbená rodinná tajemství, předvádí nejnovější módní kousky, a to všechno v dokonalé harmonii. Na vztahy mezi lidmi se dívá naprosto realisticky, což se mi líbilo. Protože všichni víme, že to, co se v dramatech občas objevuje, jde za hranice zdravého rozumu. Vůbec se scénáristi v mnoha věcech drželi dost při zemi a dost situací opravdu můžeme zažít i v normálním životě. Obrovské plus.

Neváhala bych Style doporučit komukoli, samozřejmě ženského pohlaví. Chlap by to asi neustál :D A pokud ještě někdo váhá, tak jako bonus se v 7. epizodě objeví F.T. Island, 2NE1 a 2PM I want my JaeBoomie back A co byl největší bonus pro mě, tak to bylo dvou-epizodní objevení se Seo In Young v roli mladé nadějné návrhářky. Akorát, že ona nemusela hrát nic, byla jenom sama sebou :D

Zlatý fond kinematografie

16. listopadu 2009 v 22:35 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Zlatý fond kinematografie zahrnuje filmy profláklé, ale i ty méně známé. Filmy data téměř historického (většinou), ale i filmy novější. Jenže to, co kritici a všeobecně filmová obec může považovat za film hodný zařazení do této skupiny, pro diváka normálního může být naprosto nestravitelný kousek. Nehledě na to, že na rčení - sto lidí, sto chutí, je opravdu víc, než zrnko pravdy. Onehda jsem tak s pár známými debatovala o filmech a jen se mi to potvrdilo. To, co já považuju za film geniální, tak osoba další nad ním jen kroutí hlavou. Takže jsem se prosím poctivě zamyslela, které filmy bych já zařadila do svého osobního zlatého fondu kinematografie.

Seo In Young at 2009 Style Icon Awards

12. listopadu 2009 v 19:48 | ver.i.nka |  WGM - CrownJ & Seo InYoung
free image host free image host free image host free image host free image host

Jen bych ráda poznamenala, že jsem zase jednou předběhla dobu. Až se dostanu k fotkám z Halloweenu, tak pochopíte proč...

1:59PM ~

11. listopadu 2009 v 22:08 | ver.i.nka |  Co se jinam nevešlo...
Někteří jste možná něco takového očekávali, hlavně ti, co mě nějak líp znají. A jedna osoba *cough*Grania*cough*, to čekala určitě. Po veškeré kontroverzi, špíně, pomluv, vyhrožování, po které leader 2PM JaeBoom urychleně opustil Koreu a zbytek skupiny, po dvou měsících vydávají 2PM jejich první regulérní album. Bez JaeBooma. Bude to fungovat?

Každopádně mor na JYPiho. Po celou dobu nebyl schopen vydat nějaké pořádné prohlášení, maximálně mlžil a nechal se je v tom plácat samotné. Což vedlo k tomu, že korejské Hottest vyhlásili bojkot proti 2PM bez JaeBooma. A přidali se i některé mezinárodní fankluby. Jak může v kpopu fungovat skupina, kterou její vlastní fanoušci odmítají?


G-Dragon - A Boy MV!

9. listopadu 2009 v 20:41 | ver.i.nka |  Asian
*verinka umřela blahem a absolutně není schopna nějakých smysluplných komentářů*




"C" jako Comme de Garçons

7. listopadu 2009 v 23:18 | ver.i.nka |  Abeceda
Comme de Garçons se nese v duchu avantgardy, naprosté svobody mysli, normálními lidmi často nenositelnými výtvory, ale taky naprostou jedinečností, pro kterou tuhle japonskou módní značku miluji všichni fashionisté po celém světě.

Je neuvěřitelné, že za tím vším stojí jedna jediná žena. Rei Kawabuko, která vystudovala výtvarné umění a literaturu na prestižní tokijské univerzitě. Po promoci začala pracovat v malé textilní firmě, kterou roku 1967 opustila, aby mohla pracovat na volné noze - tedy na projektech, které ji zajímaly a ve kterých se mohla realizovat. Bylo proto jen otázkou času, kdy založí vlastní společnost.

To se stalo roku 1973, kdy Comme de Garçons poprvé spatřilo světlo světa. A již o dva roky později si otevřela v Tokiu vlastní butik. Rei, ale velmi brzo začalo být Tokio malé, nehledě na to, že si získávala světový věhlas. A kde nejlépe ve světě otevřít butik, když ne v módní metropoli Paříži.





Výlet na Staříč

5. listopadu 2009 v 21:35 | ver.i.nka |  Pics ...
Protože Báňská vlastní cvičnou štolu ve Staříčí, a protože my jsme budoucí, jistě velice úspěšní, inženýrové v oblasti surovin, tam musíme bezesporu představu, jak v to takovém dole vypadá. Dost blbých keců, na tohle jsem se těšila, i když nám bylo předem řečeno, že ten "důl" je max. 3 metry pod zemí. Ale zase jsme si mohli osahat víceméně všechno, a je rozdíl o tom slyšet na přednášce (na které jsem ještě nebyla), a pak to vidět v reálu. A vrcholem bylo, jak jsme slézali štolou, která měla na výšku asi metr. Moje češky mě nenáviděly. Průvodce se šel dívat, kde jsme tak dlouho, a co zase děláme za bordel :D Ale bylo fajn a super a zajímavé a JÁ CHCI RŮŽOVÝ KRUMPÁČ! Ještě jednou ohlašuji konec blbých keců, dokládám fotoreport. No a mou užvaněnou bloňdatou maličkost asi už poznáte že keke

The Legend of Brown Sugar Chivalries

4. listopadu 2009 v 8:26 | ver.i.nka |  The Legend of Brown Sugar Chivalries
U Gd-iho, já jsem vážně masochista…

Musím mít masochistické sklony. Protože jinak si opravdu, ale opravdu nedokážu vysvětlit, jak jsem byla schopná se dodívat na tuhle 13dílnou pakárnu.

The Legend of Brown Sugar Chivalries je záležitost roku 2008. A to záležitost vcelku očekávaná. Není se čemu divit, když se v hlavních rolích objevili hoši z oblíbené popové bandičky Lollipop a neméně oblíbené slečny z Hey Mei!. Cílová skupina byla tedy jasná - šílené fanynky eye-candy hošíků a stylových slečen v průměru 13- 15 let. Tak proč jsem se na to k čertu dívala já, která tento věk v té době, už měla nějaký ten pátek za sebou? Nevím, já prostě nevím. A tomu kdo na to přijde, věnuji tequillu. Zlatou. Olmecu.

Legend of Brown Sugar Chivalries (dále jen BSCH) mělo sice aspirace na dobrý příběh. Drama vychází ze starých čínských legend nazývaných wuxia. Takže tam teče dosti krve, pěsti lítají zleva doprava, zrada je na denním pořádku, magie je běžná záležitost a romance samozřejmě chybět nemůže. Jenže, to, že je dobrá předloha ještě neznamená, že zpracování bude stejně dobré. A tenhle případ se lehce blížil katastrofě.

Takže v čem byl problém? V samotných hercích, ani tak možná ne. Oni sice nikdo z nich nejsou žádní herečtí přeborníci, naopak hodně z nich má tendenci přehrávat nebo naopak zatuhnout tam, kde nemají. Ale zase se našlo i pár takových, kteří byli šikovní. Problém bych spíš viděla v charakterech, nebo spíš v tom, jaký herec je hrál. To, že jsou všichni krásní, mladí, úžasní - na to jsme zvyklí. Ale tady už to šlo přes míru, samotné charaktery, které jinak mohly být vcelku zajímavé, tím byly naprosto pohřbeny. A pak s tím asi mělo, co dělat i to, že někteří z nich na place jako herci opravdu neměli, co dělat.
Další problém? Jistá patetičnost je bohužel nedílnou součástí většiny asijských dramat. Budiž fakt - zvykli jsme si, a pokud je v míře, tak nevadí. A jsou dramata, kde ty scény občas prostě patří. Ano, pořád mám v hlavě Crows Zero, jak spolu Genji a Serizawa při západu Slunce pokuřovali cigárko (ano, já vím, že Crows Zero je film. A ano, tady jsem to milovala). Legend of BSCH ovšem přivádí patetičnost do naprosto jiné dimenze. Takže pokud budete někdo natolik šílení, že se na to budete dívat, tak se dočkáte víc dost scén typu - mám svůj hrdinný proslov, jak jsem cool; mám svůj už ne tak hrdinný proslov, jak jsem teď slabý a ona slabého chlapa nemůže milovat; jsme oba cool, koho si ona nakonec vybere; jsme oba cool a teď už jen zůstává otázka, kdo z nás dvou je víc; jsem cool a spasím svět. A samozřejmě nesmí chybět spousta odhodlaných pohledů do dáli, zapadající Slunce za hlavou a sem tam nějaká ta slzička. Oh lord, save me ~
Příběhy wuxia? Takže boje… Hmm…Tak ty bych rozdělila do dvou skupin - silně fake a lehce fake. U některých se člověk musel smát/brečet, jak šlo vidět, že je to nafingované. Trumfli Gokusen, a to už je, co říct. A zapomněla jsem zmínit - tvrďácké pohledy a výhrůžná slova nesměly chybět. Abychom ale zase jenom nekritizovala, objevily se tam asi dva nebo tři souboje, na které se dalo dívat bez hlavy v dlaních. To byl asi omyl…

Řekla bych, že jeden z důvodů, proč jsem do toho šla, byly vcelku příjemné dojmy z dramatu Brown Sugar Machiatto. Tam bylo víceméně stejné obsazení, bylo to takové naivní, ale úsměvné a člověk se u toho zasmál. A "herci" byli v rolích, které jim seděly. Tak asi proto byl i takový nějaký ten předpoklad, že u tohohle se taky pobavím. Ne, já už nebudu myslet. Slibuju. Ono to pak špatně dopadá. Inteligentní humor je něco, co se Legend of BSCH vyhnulo na deset kilometrů, no možná na dvacet. A takový ten smích typu: "to je ale debil, proč to dělá", přestane být po 4 epizodách zábavný a stává se útrpným. A takové ty "cute" scénky, co mají u slečen vyvolat lehké třesení v kolenou a do hlavy jim nacpat jediné přání - chci tam být, jsou tady tak přeslazené, že místo takového toho debilního hihňání spíše vyvolávají dávicí reflex.

Chci pevně věřit tomu, že producenti, režiséři a všichni ti kolem toho měli snahu o dobré kvalitní drama. Drama, které se točí kolem skupiny studentů 4 elitních škol bojového umění, která mají chránit nic netušící svět před zlem. Jenže jsou do příslovečného pekla vhozeni dřív, než stačí dokončit povinnou školní docházku, takže se musí poprat nejen s mnoha překážkami (o kterých se samozřejmě nám normálním smrtelníkům ani nesní), ale taky se sebou a mezi sebou. Jo, najít svoje místo není nic lehkého. Jako obvykle nesmí chybět několik těch romantických zápletek - ať už jde o náš oblíbený milostný čtyřúhelník nebo o pár, který se za začátku nesnáší, aby později zjistil, že mezi láskou a nenávistí je opravdu tenká hranice. A všichni pomalu, ale jistě spějí k finálnímu boji, kdy zjistí, že i ti nejbližší mohou být zrádci. A vše na motivy starých čínských legend.
Jak jsem řekla - představa úžasná, zpracování bídné. Kdyby se ksakru aspoň ty charaktery nějak vyvíjely. Ale zase abych jenom na The Legend of BSCH nenadávala. Je mu třeba dát jednu věc k dobru. A to závěr. Ten se sice k celému vyznění dramatu absolutně nehodil, seděl by mi spíše k výborně promakaným japonským doramam typu Maou nebo Bloody Monday, než k téhle taiwanské slátanině. Ale alespoň maličko to celé zachránil. A mě hodně překvapil. Příjemně.

Snad zbývá jen říct - The Legend of Brown Sugar Chivalries jsem viděla někdy před rokem. A stále mám z něho trauma. A to o něčem prosím svědčí. Vzhledem k tomu, že si nedám dopustit na KO série…

2NE1 - In the club (czech subs)

3. listopadu 2009 v 18:48 | ver.i.nka |  Subbed MV´s
2NE1 vtrhli na korejskou scénu jako velká voda. Celé minialbum bylo pod taktovkou Teddyho, který odvedl opravdu skvělou práci. A "In the club" je jedna z nejlepších věcí celého minialba.

Translation: Saeko.x s mými drobnými úpravami


2PM - I Hate You (czech subs)

3. listopadu 2009 v 18:45 | ver.i.nka |  Subbed MV´s
Když jsou slova zbytečná... <3


Whale & Jo Kwon - Dunk Shoot (czech subs)

1. listopadu 2009 v 12:16 | ver.i.nka |  Subbed MV´s
Co se stane, když dáte dokupy hlavní zpěvačku indie skupiny W a K-pop divu Kwona? Naprostá šílenost, kterou ale pak já poslouchám 24/7. Jinak se jedná už o druhý singl Hwantastic projektu, kdy se jedná o remake Lee Seung Hwan hitů.

Huh, co se týče překladu. Není to něco, na co bych byla příliš pyšná a vůbec to bylo příslovečné "pain in ass". Text má hodně opakujících se slov, a to, co zní lyricky dobře v korejštině, při převodu do češtiny zní trošku násilně. Jenže kdybych ty opakující se slova vykopla a udělala z toho klasické plné věty, tak by to trochu ztratilo ten smysl... Tak mi to prosím odpusťte ^^


T-ara feat. Supernova - T.T.L. 2 (czech subs)

1. listopadu 2009 v 12:13 | ver.i.nka |  Subbed MV´s
Druhá verze jejih společného hitu Time to love. Trochu jiný text, podstatně rychlejší beat, autotune, spíše taneční song. Jen nechápu, proč do MVčka nacpali i zbytek členů jednotlivých skupin. Je jich tam, jak malých myší...