Říjen 2008

100 Scene no Koi

31. října 2008 v 22:33 | ver.i.nka |  100 Scene no Koi
…aneb když se herec rozhodne pro fanservis


Omluvte mě, ale dle mého neskromného názoru, měla tahle mini-dorama jenom jeden jediný účel. A to ukázat Hirovým fanynkám více jeho krásných úsměvů, smutných očí a více jeho *cough cough* vypracovaného hrudníku.

100 Scene no Koi má celkem tři díly, které nejdou přes půl hodiny - první má dokonce jen 15 minut (díkybohu za to). Takže to nezabere, ani tolik času… V první části se Hiro Mizushima představí jako surfař, který se trápí tajnou láskou ke své kamarádce, která za a) samozřejmě nic netuší a za b) už boyfrienda má. Pokud přežijete tohle a neodradí vás to podívat se na další, tak si gratulujte. Proti romantice a klišé vcelku nic moc nemám, ale mám své hranice - a tohle je přepálilo o 300%…

Druhá část, už byla podstatně někde jinde a zároveň bych řekla, že to byl nejlepší díl celé krátké série. Líbila se mi koncepce, nebylo to moc přeháněné, hlavní hrdina skončil bez trika jen jednou, bylo to vtipné a už jsem říkala, že Hiro má sladký úsměv? A tentokrát se nám ukázal jako stylista. A ten baretek mu tak straaašně slušel *utírá slinu* I tentokrát mu chvíli trvá, než se dočká své drahé polovičky, kterou si zahrála Misa Uehara (Nodame Cantabile, Attention Please, Maou,…). Hirův objekt touhy je zamilován do jejich šéfa a Hira bere jen jako dobrého kamaráda. Opět… A pak Hiro dostane nabídku, jakou stylista neodmítá - práci v New Yorku…


Poslední prosba je název třetí a poslední kapitoly doramy 100 Scene no Koi. Ta se line v melancholickém duchu, humoru je v ní málo, stejně jako Hirových sexy úsměvů. Hiro jako kadeřník vypadá fantasticky, i když bych mu asi svoje vlasy do rukou nesvěřila. Ne tak ale jedna mladá dívka, která každý večer za ním přichází s prosbou…

100 Scene no Koi není pro každého, je vlastně pro velice malou skupinu lidí, kterým nevadí 300% romantické klišé. Hiro Mizushima je sice obrovským bodem plus, ale ani on všechno nezachrání… Pokud máte půl hoďky čas, tak stačí mrknout na druhý díl, možná i třetí, ale prvnímu se obloukem vyhněte!

CrownJ - Fly Boy

29. října 2008 v 20:59 | ver.i.nka |  Asian
My dearest Ant má venku nové minialbum... Jakože trochu zklamání vzhledem k tomu, že jsou na něm 4 písničky, a z toho dvě jsou remixy Too much... Ale songy Baby you a Fly Boy jsou pecky... A na posledně jmenovanou byl natočen i klip... V první moment se mi nelíbil, ani na druhý, ale napotřetí jsem do něho zamilovala... Je to prostě CrownJ takový, jak ho známe... Miluju tu část, kde nakupuje lol XD


New Lay...

26. října 2008 v 22:00 | ver.i.nka |  Trashes
verinka má nový kabátek... Teda ne ona (ona má jen nové kalhoty lol XD), ale její blog. Za něj vděčím Majjušce a její nekonečné trpělivosti s mými debilními požadavky. Já ji jenom poslala obrázky, řekla chci a pak ji denodenně asi týden buzerovala, kde že mám layout XD Já jsem od přírody milý člověk lol XD Výsledek je, si myslím (námitky nepřipouštím) velice dobrý... Co to je za slečnu netuším, osoba mužského pohlaví není nikdo jiný než T.O.P. z kapely Big Bang *verinka dostala další záchvat nosebleedingu* Koncept měl být asi takový, že ona hledá, on čeká, popřípadě jsou oba ztracení - vyberte si z toho, co chcete... Jen chvalte lol XD

Hyun Joong pro Converse

26. října 2008 v 15:55 | ver.i.nka |  WGM - Kim HyunJoong & HwangBo
Moji lásku ke značce Converse, hlavně k botkám, už jste možná někteři pochytili. A pokud ne, tak teď vám to oznamuju - miluju conversky lol XD A protože jméno Kim Hyun Joong je teď v Koreji skloňované velmi často, tak se vůbec nedivím, že si ho Converse vybral jako tvář kampaně pro zimní sezónu. A spolu s ním herečku Choi Kang-hee...

V první fázi jsem byla nadšená, v té druhé... Ne, že by oba nevypadali skvěle, jen mi trochu uniká ten koncept... No posuďte sami...
Fotky pod perexem

Ant Couple FIGHTING!!!

25. října 2008 v 23:37 | ver.i.nka |  WGM - CrownJ & Seo InYoung
Coolsmurf by měl dostat metál za to, že nosí takové dobré zprávy... Zprávy, které způsobojí, že verinka sedí za stolem, tlemí se jako totální debil a je vůbec strašně heppí! A proč to? CrownJ si pustil zase jednou pusu na špacír... To tak zase jednou hostoval v rádiu, tentokrát šlo konkrétně o stanici Power FM a pořad Choi Hwa Jung's Power Time, to ale není zas tak důležité. Podstatné je, že když byl dotazán, kdo je pro něj ideálním typem, tak sice neodpověděl InYoung, ale že je to ta, pro kterou bude důležitější, než celý svět... A pak si moderátor neodpustil nadhodit InYoung...

Cituji: "Lásce je těžké porozumět, ale šance, že se dooporavdy jednou ožením s Inyoung, je tak 80%"

Bouchla jsem šampaňské, teda bouchla bych, kdyby mi ještě pořád nebylo jen ze slova alkohol tak špatně XD Každopádně Mania-couple fanoušci slaví! Jen by mě zajímalo, jestli to řekl jen proto, aby na sebe (ně) upoutal pozornost nebo si to vážně myslí *cross fingers*

MV je na písničku z nového CrownJeova minialba - Baby You... A je rozkošné - spousta skinshipu, svatební fotky, většina důležitých momentů atd...


Řetězák, ale tak trochu jinak...

23. října 2008 v 19:03 | ver.i.nka |  Chainletters
Na řetězáky trpím lehkou alergií, která se projevuje více či méně vzteklými výbuchy vzteku. Neznám větší ztrátu času (kromě chození na přednášky z práva)... A Momoko asi ráda riskuje nebo tušila, že mi zvědavost nedá a budu chtít znát otázky... Tenhle řetězák je trochu zvláštní, jsou v něm totiž jenom odpovědi, a pokud chcete otázky, musíte mi dát maila lol XD

Mimochodem Momoko, všimla sis, že se originál a český překlad trochu rozchází? XD


Jin vs. Jun

21. října 2008 v 16:18 | ver.i.nka |  Youtube výběr
Nice XD Funny lol XD


Mástně mastně Heppí!!!

20. října 2008 v 14:46 | ver.i.nka |  Trashes
Hana Kimi SP je venku!!!! To, že tomu víceméně nerozumím, ani slovo nebudu přece řešit XD I tak jsem lámala smíchy v pase... Jestli jsem to pochopila správně, tak se prolínají dvě časové linie - současná, a pak se vrací do minulosti, kdy Mizuki ještě byla na škole. Shun má trochu zvláštní vlasy, Toma je neuvěřitelný jako vždy, Hiro zase k sežrání jako vždy XD Já chci titulky....

My Boss, My Hero

19. října 2008 v 21:09 | ver.i.nka |  My Boss, My Hero
Aneb když se debil chce stát šéfem… Hanya?!

Nikdy bych nevěřila, že ze spojení yakuzy, totálního debila a střední školy může vzniknout něco opravdu vtipného. Nemyslím "vtipného" na bázi - haha, to je ale trapárna, ale opravdu vtipného - založeného na humorných situacích, dialozích a skvělém hereckém výkonu hlavního hrdiny.

Sakaki Makio celých 27 let svého života, směřuje k jedinému cíli. A to stát big bossem yakuzy. Předpoklady má k tomu víc, než výborné - je starším synem současného bosse, přezdívku "Tornádo" nezískal pro to, že by rychle běhal, ale protože dokáže rozmašírovat na kaši desítky protivníků najednou. Jako správný nemorální yakuzák si libuje v ženském pohlaví, cigaretách, alkoholu, pudingu a občasném rozflákání něčího xichtu.
Žije si svůj spokojený život s bandou svých nejvěrnějších a otci tak maximálně odsekává a uklání se.

Kdyby byl věděl, co na něho fotřík nachystal, tak by k němu byl za a) rozhodně milejší a za b) by utekl hodně daleko, tak na severní pól. Jenže to tušit nemohl, nejen protože není jasnovidec, ale hlavně proto, že Makio má jeden zásadní problém - jeho mozek není schopen fungovat v kuse dýl než 90 sekund. Což je v pohodě, pokud za vás myslí někdo jiný. Ale jako boss obrovského gangu byste měli být schopni být myslet sami - dlouho.

Tatík je ale fikaný a navíc si vážně přeje, aby se starší synek stal jeho nástupcem, takže se rozhodne Makia poslat do školy - veřejné střední obyčejné státní školy do posledního ročníku. A dá mu trochu kruté ultimátum - odmaturuješ/budeš boss; neprojdeš/bydlíš pod mostem… Ubohý 27letý Makio Sakiko je tedy hozen napospas malým žralokům, kteří ho naprosto nechápou, on nechápe je, nechápe učivo (je problém, když jeden neumí ani pořádně číst), musí se nechat šikanovat o tři hlavy menším smradem a chovat se slušně. Nestane se nic nečekaného, když si Maki (jeho nová přezdívka) udělá kamaráda prvního, pak druhého, a nakonec se i zamiluje do jedné své sladké (o 10 let mladší) spolužačky.

Děj je vcelku předvídatelný, ale přesto se v My Boss, My Hero objevilo pár momentů, které mě překvapily. První výtku bych poslala směr konec - ten byl, hmm hloupý - očekávatelný, ale hloupý. Trošku shodil celkový, jinak velmi dobrý, dojem z doramy.
S klidným svědomím si troufám říct, že celý seriál víceméně stál na výkonu hlavního hrdiny Sakakiho alias Nagase Tomoyi. That man has a talent, for sure… Nagase kromě toho, že je Johny´s, tak má neuvěřitelnou mimiku obličeje a zajímavý hlasový rozsah (od lehce ustrašeného tónu hlasu po totálně nasraný hrubý hlas). Navíc jeho postava je přesně ta, díky které bude řvát smíchy, ať už kvůli němu samotnému nebo kvůli situaci do jaké se dostal. Dalším panem na seznamu je Sakurakoji Jun, pravidelně volaný Sakura-něco, první, kdo vzal Makia na milost a nesmál se, alespoň ne moc. Hrál ho Tegoshi Yuya (další z Johny´s boys). To byl prostě dokonalý prototyp středoškoláka, jen byl občas moc přechytračelý… A samozřejmě velice sladký…

V roli hlavní ženské hrdinky se objevila Aragaki Yui. Pro tuto slečnu mám od dob Koizory sice velkou slabost, ale tady mi šíleně lezla na nervy. Sice role naivní rozkošné šestnáctky ji šla dobře, hrát se moc snažit nemusela a ona za to vlastně asi ani nemohla - shame on scriptwriter… Výtka číslo dvě - yakuzák a naivní školačka?!?! Spolu?!?!
Kdo mě ale totálně zabil, nutil se mně smát (mimo Sakika) byl určitě Manabe Kazuya - oddaný poskok svého šéfa Makia. Johny´s boys všude kam se podívám (ne, že bych si stěžovala), v jeho roli se objevil Tanaka Koki. Ten občas s těma držkama trumfnul i Nagaseho a vůbec mu ta role výborně sedla - mohl řvát, mohl nadávat a kluka, co umí zašívat, bych chtěla do domů.

My Boss, My Hero je 100% školní komedie, a to komedie s velkým K. U většiny scén jsem umírala smíchy, ale která mě pobavila hodně, byla, když byl Makio na srazu svého klanu, řešili nějaký závažný problém, a do toho mu neustále zvonil telefon, jak mu jeho spolužáci posílali smsky. Kterým on samozřejmě nerozuměl XD Nebo závody o 12 super pudingů…
Na doramu My Boss, My Hero se určitě stojí za to podívat - dobré obsazení, děj utíká rychle, nikdo nic nenatahuje a je to vtipné…

Big Bang - Number 1

14. října 2008 v 11:43 | ver.i.nka |  Asian
Don´t mind me... I just love them...




Gokusen II

13. října 2008 v 12:13 | ver.i.nka |  Gokusen I, II
Fight Oh! Once more…


Je normální, dalo by se říct, že je to trend - když je nějaký film/seriál úspěšný, když láme rekordy ve sledovanosti, když slečny při něm dostávají záchvaty nosebleedingu, když mladí muži se pobaveně smějí, tak je více než jasné, že se daný film/seriál dočká pokračování. A protože Gokusen I byl velice oblíbený, tak Yankumi nastoupila ještě jednou, aby z povrchních, rvačkám holdujících hajzlíků vykřesala tu lepší stránku a všem ukázala, že nejsou zase tak špatní.

Yankumi sice úspěšně nechala odmaturovat Shina a spol., jenže školu jí zavřeli. Její nadšení bohužel na jiných školách moc neoceňují, takže skončí v totálním zapadákově, sto kilometrů od civilizace a má na krku 7leté dětičky. To by ale nebyla Yankumi, kdyby se skrčkům nesnažila předat, co nejvíce ze svých skvělých zkušeností… Že dětičky na ní kašlou je vcelku jasné… Jenže jednoho dne se na ní usměje štěstěna, zafouká vítr, přehodí se portofilia a Yankumi se rázem stala třídní profesorkou třídy 3-D (opět), ale tentokráte na Kurogin Gakuen, která kazí jinak výborné škole lehce pověst…

Ten, kdo čeká něco nového, nějakou změnu od Gokusenu I, tak ať okamžitě zařadí zpátečku. Yankumi je stejně naivní a idealistická, zase se zamiluje do chlapíka, který o ní nejeví nejmenší zájem, opět se potká se starým známým zástupcem ředitele Sawatorim (ten chlap by za ty držky měl dostat Oskara) a opět nechápu, jak bez ní studenti byli vůbec schopní tak dlouho přežít, když je Yankumi vysekává z jednoho průseru za druhým. Ani mezi těmi nehledejte nějakou inovaci, studentíci řeší víceméně stejné problémy, sem tam se tam mihne něco nového. Omylem.

Další varování, kdo očekává Sawadu, Uchiho, Nodu a staré známé tváře, tak ten ať zamáčkne slzu, objeví se tam leda tak Kuma. Což byly rozhodně body plus, sice tentokrát byl totálně na straně Yankumi a snažil nebohým studentům 3-D vysvětlit, že ona to myslí dobře, a že on sám je jí za hodně vděčný… Podle obsahu na dramawiki mají být nový studenti ještě větší parchanti, než ti předchozí… Neřekla bych, akorát, že častěji používají tyče, xichtíky mají rozbité taky častěji a víc, a moderněji se oblíkají.

Troufám si říct, že režisér při vybírání jednotlivých herců myslel hlavně na nás - "crazy asian guy´s fangirls" Hlavně slečny, které vydávají vysoké pištivé zvuky při pohledu na páreček Akame, musí Gokusen vidět a následně milovat. Takže dva hlavní představitelé jsou nyní jasní - Akanishi Jin a Kamenashi Kazuya. Hmm, Akanishi, není to zrovna můj oblíbenec, ale role "moc nemyslím, ale zase hodně rychle jednám - hlavně pěstí"
Hayto Yabukiho mu sedla dobře. Hlavně ty jeho xichty XD No, mrkněte na to sami

Ovšem Kame, to už byla jiná. A ne, nebylo to tím, že mám na něho lehkou úchylku. Fakt je, že se jejich postavy dobře doplňovali (pokud se zrovna nesnažili si navzájem rozbít pusu) - Odagiri Ruy naopak první přemýšlel, a až pak jednal. Tihle dva by se dali i považovat za "lídry" třídy 3-D.

Co by to ale bylo za leadery bez tří věrných kumpánů - Tsuchiyi Hikaru (alias Hayami Mokomichi), Takedy Keity (v podání Koike Teppeiho) a Hyuugy Kosukeho (aka Koide Keisuke). Kdo mě praštil do očí nejvíc a následně mě bavil, byl Hayami Mokomichi - jednak mezi nima svojí výškou brutálně razil, neustále kolem sebe mával vějířem, vůbec se choval tak distingovaně, haha svetříky Lacoste (tolik k chudé rodince) a vůbec byl o 100% někde jinde - líp, než jako loverobot v Zettai Kareshi. Tady měl výraz, povahu, no prostě dalo se na něho dívat… Ehm, Koikeho jsem si v první fázi spletla s ženskou, a pak jsem teda zjistila, že je to opravdu chlapec. A to tak slaský, že med při pohledu na něho dává výpověď. Poslední jmenovaný se mezi zbytkem lehce ztrácel…

Ve třídě jich, ale není jen pět, ale cirka nějakých 28. Zbylých 23 lidí si tak možná prohlédnete při rychlém záběru kamery, jinak moc šancí není. Což jsem tady oplakala Hira Mizushimu - jako co to bylo, těch 30 vteřin v první epizodě?!?! Grrr… Kdo si určitě zamnul ruce, byl sám velký Johny, protože pokud se z jeho malinké neznámé agentury (chytli jste doufám tu ironii) v první sérii se mu sice mihnul jen Matsumoto Jun, zato v druhé sérii, už to byli Kamenashi, Akanishi a Koike…

Na Gokusen II se nedá dívat hned po první sérii, ano po týdnu… Tak měsíc, dva klídek už jde. Protože jsou si víceméně obě dvě série hrozně podobné, jsou obě vtipné. Jenom ta s Matsumotem v čele má tu výhodu, že byla první, nová, kdežto ta druhá, už jen kopíruje a čerpá z jejího úspěchu. Ale proč ne - jeden se u toho pobaví a navíc je to vyloženě "Eyecandy"

A poslední obrázek pro srovnání herců 1. a 2. série - vrchní řada - Gokusen I, logicky spodní řada Gokusen II... Jinak i ty charaktery byly vcelku podobné...


Tak bych řekla...

12. října 2008 v 13:21 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Tak bych řekla, že Ostrava je vlastně docela hezký město... Je zvláštní, že někde žiju celých svých 19 let (haha, jsem už velká holka XD), a až teď, kdy se přistěhovala jedna malá ústecká potvora se začínám dívat kolem sebe... Ona je Naďa totiž strašně akční a chtěla se podívat po Ostravě. Bohužel, Stodolní jako atrakce nb. 1 ji nestačila, takže jsem byla odtáhnuta na radnici na vyhlídku... Ne, že bych tam byla naposledy asi v třetí třídě... Ale bylo to hezký (když přehlídnu tu Novou Huť)... A pak jsem neprozřetelně Romči slíbila, že ji vezmeme s Mikem na haldu Emu (to abych si připravila náhradní plíce)... A do divadla, což nebude problém, naopak aspoň budu mít koho tyranizovat, ať chodí se mnou, protože Jitka s Hankou mi zdrhly do Brna, omg... Každopádně chci říct, že to bylo fajn odpoledne s krásami Ostravy...

WGM Farewell Mission

11. října 2008 v 21:18 | ver.i.nka |  What´s goin on?
Epizody 27 a 28 byly ty, kterých se věrní fanoušci reality show We got Married děsili nejvíc. Couples totiž dostali jasný úkol - rozlučte se spolu končíte... To, že budou mít možnost zůstat se dozvěděli, až ve finále ve studiu. Zadání bylo - stravte svůj poslední den, jak chcete vy... 27 byla ještě pořád jako normální díl, ale 28... To byla jízda na horské - chvíli neuvěřitelně vtipná, chvíli neskutečně smutná. A paradoxně to byla jedna z nejlepších epizod, které kdy MBC odvysílala...

Polly, tady máš ty slibované spoilery :)


Kurosagi OST

9. října 2008 v 22:30 | ver.i.nka |  Kurosagi
YOSH!!! Haha, dostal se mi do pracek ke soundtrack ke Kurosagimu! KONEČNĚ! Teda, on to je soundtrack k filmu, protože k doramě nikdy oficiálně nevyšel... Jenomže přece jenom ty OSTčka jsou dost podobné, ne-li stejné. Takže to, co hrálo ve seriálu, se pak objevovalo i ve filmu - hlavně 15!! Kurosagi no Ibuki!!! Ehm, mám pro ni slabost :) Mno, každopádně jsem do zipu ještě přihodila theme song k filmu od NewS - Taiyou no Namida - jak mp3, tak obě dve verze klipu - filmovou i group version. A ještě jsem někde z hlubin notebooku vykopala 4 songy, co ke Kurosagimi nazpíval Yamapi - ano, je to Daite Senorita ve 4 verzích YAY!


Enjoy it :)

Code Blue

7. října 2008 v 22:06 | ver.i.nka |  Code Blue
Nejsem milovníkem lékařských dramat a seriálů. Jedinou výjimkou jsou Chirurgové (by mě zajímali proč je ti hajzli na Primě, utli v půlce série *mlátí se hlavou do stolu*), které mám velmi ráda, a řekněme, že nedělní večery pro mě měly díky nim smysl. Nové díly nechci stahovat z jednoho prostého důvodu - je to jedna z mála věcí, u které mi nevadí český dabing a je dle mého skromného názoru kvalitní. A nechci projít stejným šokem, jakým jsem prošla u sexu ve městě…No nic, na Chirurgy můžu jen vzpomínat, House mě zas tak nebere, takže poslední možností byla hot new jdorama Code Blue nejen s Yamapim v hlavní roli.


Doktor bylo již od počátku lidstva povolání, které mezi lidmi budilo respekt. Nekonečné a náročné studium, sbírání zkušeností a nakonec schopnost život zachránit, stejně jako ho i vzít. Ne každý má psychiku na to, aby tohle ustál. A ne každý se chce stát lékařem čistě pro to, aby pomáhal ostatním…

Jsou mladí, jsou plní elánu, považují sami sebe za elitu a jsou čtyři. Každý pochází z trochu jiného prostředí, stejně jako je jejich přístup k jejich práci jiný. Ne, že by to někdo flákal, ale každý to dělá z jiného důvodu. Přesto mají jedno společné - všichni se chtějí stát "létajícími doktory". V praxi to znamená, že jen ti nejlepší mají právo sednout do helikoptéry, zbytku vesele zamávat a tak se dostat k těm nejzajímavějším případům a samozřejmě získat zase další zkušenosti. Tolik k tomu, že doktoři chtějí pomáhat - omyl, jsme pokusní králici. Mít sen je krásná věc, jít za ním taky, pokud vám ovšem nestojí v cestě postarší doktor, který vám neustále nadává, že jste banda neschopných kretenů, kteří jsou absolutně neschopní a jako "Flight Doctors" absolutně nepoužitelní. Jenže doba je zlá, takže vás nakonec na tu helikoptéru pustit musí, teda alespoň některé. A jestli to zvládnete nebo se psychicky složíte, to už je jenom na vás…

Aizawa Kousaku je cílevědomý, velmi schopný, neskutečně krásný a nechutně chladný. Code Blue v podstatě i začíná záběrem na Aizawu, nebo lépe řečeno na jeho odhalený hrudník(nestěžuju si - slintám, jen by mě zajímalo, kde Yamapi nabral tolik svalové hmoty najednou). Tajemství prozrazeno - chirurga nb. 1 si zahrál Yamashita Tomohisa. Když vynechám to, že když ne každý díl, tak co dva díly někdo pronesl - ten krásný mladý doktor (nedivím se - vypadá tu jak antická socha *uslintala se k smrti*), tak… Jsem trochu zklamaná. Asi to bylo scénářem, protože Yamapi tak leda měnil výrazy jsem boss a vy jste looseři s fanatickým nadšeným výrazem nad tím, že se někomu může hrabat ve střevech. Pardon, abych mu nekřivdila - sem tam nahodil ztrápený výraz kvůli své nemocné babičce. Asi jsem čekala něco lepšího. Druhým mužským v plášti je Fujikawa Kazuo v podání Asari Yosukeho. Trošku potrhlý, věčně v dobré náladě, mající zásadní problém v tom, že neví, kdy má mlčet. Postava vcelku sympatická - jeho snaživosti se člověk prostě musel zasmát. Chápu, proč tuhle roli nedostal Yamapi - luxusní vzhled se k ní prostě nehodil, ale možná to je jenom dobře. Asari Yosuke se určitě předvedl v dobrém světle.
V rolích mladých nadějných lékařek Aragaki Yui a Toda Erika. Aragaki Yui jako trochu naivní, až moc přátelská, snažící se být se všemi zadobře Shiraishi Megumi. Je jednou z těch, kteří se něčím stanou, ani neví jak, jsou manipulováni svým okolím (rodiči) a pak se chtějí vymanit z jejich vlivu a dokázat něco sami sobě. Zato Hiyama Mihoko alias Toda Erika srší sebevědomím a pevnou vůlí. Svou povahou se dost podobá Aizawovi - taky se snaží vyšvihnout na lékařský vrchol, ať to stojí, co to stojí. Jenže na rozdíl od něho se chová jako člověk a občas dokáže být pěkně jízlivá. Dalo by se říct, že moje nejmilejší postava vůbec.
Děj (pokud se o nějakém ději dá mluvit, protože každý díl je víceméně epizodní) se ale netočí jen kolem toho, jak se naše čtverka snaží poprat se všemi těmi nemocnými, ale příběh se dotýká i dalších doktorů-seniorů. Naprosto fantastický byl Yanagiba Toshiro jakožto doktor Kuroda, který praktikantům topil pod kotlem, co to šlo. Ta jeho mimika, to byla prostě nádhera. Koho ještě třeba pochválit byla sestra v akci Saejima Haruka v podání pro mě neznámé Higy Manami.
Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi Code Blue líbil nebo ne. Některé díly, z celkových 11, byly lepší a některé zase horší. Co mě trochu zarazilo, byl výběr herců do rolí mladých doktorů, které čeká trénink na helikoptéře. Přece jenom v reálu musí být takovému člověku nejmíň 35, aby se k nečemu takovému dostal a mít hromadu zkušeností. A hlavní čtverka nejenže je mladá, vypadají všichni jako by sotva vylezli ze školy. Když si vezmu takovou Aragaki Yui - ta má 20 a vypadá na to, nebo spíš vypadá ještě mladší. Tím dorama trochu ztrácí na hodnověrnosti. Rovněž nečekejte žádnou romantickou zápletku - tohle je čistě o doktořině a občas zakopneme o soukromý život doktůrků, ale ten je zase nějak spojený s nemocnicí.

Rozhodně se nevyhnete miliardě lékařských názvů - tzn. že první tři díly jsem měla občas snahu mrknout do slovníku, čímže to onen jedinec vlastně trpí. Pak jsem to vzdala… Občas je to nudné, občas je vtipné, Code Blue dokáže být hodně dramatický. Co ale bylo vymakané na jedničku, byly scény z operačního sálu, z místa nehod, z helikoptéry apod.

Nebudu a ani nechci říkat - podívejte se na to. Code Blue je určitě zajímavá dorama pro někoho, kdo má rád a orientuje se v lékařském prostředí. Ale pro zbytek je to spíše ztráta času…

T.I. feat. Justin Timberlake - Dead and Gone

3. října 2008 v 18:49 | ver.i.nka |  Black Music
Můj milovaný King of The South T.I. má konečně (ehm, po roce) venku nové CD nazvané Paper Trail, což do češtiny přeloženo znamená, že verinka chrochtá blahem a už tři dny neposlouchá nic jiného. Ikdyž bylo předposlední album T.I. vs T.I.P. pro mě trochu zklamáním, tak Paper Trail bych s klidem přirovnala i ke King. Teda ne úplně, ale je to pecka za peckou. Zabíjí mě tam spousta věcí, ale tuhle věc jsem si hodně oblíbila. Ono to vždycky končí dobře, když spolu T.I. a Justin Timberlake něco udělají... Ofiko klip zatím není, ale tohle je moc dobře udělané...
I turn my head to the east I don't see nobody by my side,
I turn my head to the west, still nobody in sight,
So I turn my head to the north swallow that pill that they call pride,
That old me dead and gone but the new me will be alright