Únor 2008

Harry Potter a Relikvie smrti...

27. února 2008 v 22:27 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Stálo mě to několik hodin ZSV, dějáku, matik, češtin a vlastně všeho, ale dočetla jsem ho. Sice z počátku s hroznou nechutí, vystřídanou šíleným vztekem a zakončenou dojatým pláčem. Ehm, kdo jste nečetli Harryho Pottera a Relikvii smrti nepokračujte - BIG SPOILERS.

Guess what?

25. února 2008 v 18:25 | ver.i.nka |  Trashes
aneb co vás čeká a nemine... Jelikož je škola čím dál větší záhul, nemluvě o přípravě na přijímačky (kdybyste někdo chodili na Olomouc na japanistiku - rady uvítám :), takže nemám moc čas koukat na nic a ani číst mangu... Takže spíše budu dopisovat staré resty...
Určitě se dočkáte recenzí na anime Ai No Kusabi, Close the Last Door, Ikoku Irokoi Romantan a Enzai...
Sem tam přihodím nějaké nové texty písniček, možná občas nějakou povídku a určitě moje zhodnocení nejnovějšího Harryho Potter ^_^

Saint Beast

24. února 2008 v 13:41 | ver.i.nka |  Saint Beast
Nejen lidé mají problémy. Nejen lidé se trápí. Nejen lidé se smějí. Nejen lidé se milují… Saint Beast je anime, které ukáže, že nebe není zase tak skvělé místo, jak se zdá. A že i andělé občas sejdou z té správné cesty. Jak ale poznáme, která cesta je správná?
To byl velice dramatický úvod, nemyslíte *šklebí se* Bohužel s mými debilními kecy veškerá dramatičnost končí… Ale pěkně popořadě. Saint Beast je část sérií navazující na Angel Tales (neviděla, neslyšela o tom, taktně mlčí), ze kterého autoři vytáhli 6 hlavních postav - Saint Beats, svatých zvířat, chcete-li to po česku. V nebeské hierarchii si nestojí vůbec špatně, naopak jsou to nejvyšší andělé a nad nimi je snad jen Bůh a jeho ministři a později Bohyně. Jakožto takoví mají samozřejmě extra-schopnosti, jaké ostatní andělé nemají. Jenže, jak už říkal Spidermanův strýček Ben - Se sílou přichází i velká zodpovědnost. To znamená, že naši milí jsou posílání na různé nebezpečné mise, kterou ale vždy s přehledem a elegancí jim vlastní vyřeší…
Hlavním bossem celé skupiny je Seiryuu no Goh. Vysoký, svalnatý, krásný kus chlapa… Akorát má jedno oko červené a druhé modré. Ale to se mu dá odpustit. Ze všech Saint Beast je nejstarší, takže mu všichni velmi rádi říkají Onii-chan. A upřímně, i kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu, co to má za tak super extra-vlastnost, kromě toho, že umí výborně bojovat
Dalším článkem Saint Beast je Suzaku no Rey. Dlouhé modré vlasy, útlá ramínka, něžný obličej, prostě byste si ho lehce spletli se slečnou… I ten hlas je občas takový pochybný. Občas prostě fakt působí, jako ženská. Někdo holt vařit a obstarávat domácí práce musí… Rey dostal za úkol chránit veškeré ptactvo na zemi i na nebi. A má taky velmi hezké křídla :)
Genbu no Shin je tichý, nenápadný intelektuál s brýlkama (miluju muže s brýlemi skoro tak moc jako muže v obleku…) *odkašlává si* Shin se občas zdá být tím nejslabším článkem celého řetězu. A mimochodem - miluje hudbu, takže je velmi často viděn, jak si brnká na lyru.
Takže drsného bosse máme, ženušku kutilku taky, tichého staršího bratra taky, zbývá tedy už jen neposedný mladší bratr. Toho zastupuje Byakko no Gai. Rozjívený, neustále pro něco nadšený, dost často otravný a terčem vtipných narážek ostatních. Očividně je ze všech Saint Beast nejmladší. A jeho úkolem je chránit veškeré šelmy?
Tak jo, přiznám se - s tím, že je Goh hlavní boss jsem trochu kecala. Saint Beast má totiž tři série - Saint Beast: Seijuu Kourin Hen vyšlé roku 2003, které má 6 dílů a je neukončené. V tomto je hlavním šéfem opravdu Goh. Pak následovaly dvě OVY, které jsem bohužel = bohudík neviděla. A loni vyšla snad poslední série Saint Beast: Kouin Jojishi Tenshi Tan o 13 epizodách. A protože bych se za chvíli zblbla z těch japonských názvů, tak dále budu používat čísla 1 a 2. Dvojka ačkoliv vyšla o 4 roky později, než jednička a je jejím prequelem. V ní se totiž vracíme do minulosti, které nám mnoho osvětlí - pokud se na ní dodíváme do konce… Já jsem říkala, že Saint Beasts bylo šest, že? A já jsem psala jen o čtyřech… V jedničce jsou naši čtyři drazí sesláni na zem, aby vyšetřili, proč se strážní andělé chovají, tak strašně divně. Jsou pak velmi nemile překvapeni, když zjistí, že za tím vším stojí jejich staří přátelé/milenci…
Kirin no Judas a Houou no Luca jsou padlí andělé… Kdysi byli součástí Saint Beast. Kdysi je měli všichni rádi, co rádi - milovali a v podstatě je uctívali, protože byli ti nejlepší a nejsilnější z andělů… Judas měl velmi blízko k Shinovi a Luca zase k Reyovi - k tomu se vyjádřím ještě později… Ve dvojce patří k šestce vyvolených a právě Judas je ten, kdo je vede. A Zeus (ano, jmen z řecké mytologie se zde pár objevuje, ale souvislosti žádné) není tak mírumilovný a skvělý Bůh, jak by měl být… Asi mu trošku z toho božství přeskočilo - i to se občas stává… Judas a Luca se mu postaví, bojují s ním, svrhnou ho?, ale každopádně jsou vyloučeni z nebe a uzavřeni do pekla… A v jedničce jsou to právě ti dva, komu se má svatá čtyřka postavit… Ještě jste se neztratili?
V ději se piplat nebudu. Jednak je to dost chaotické a navíc jsem to upřímně neviděla celé… První část jsem zkoukla ještě celou - přece jenom 6 epizod není zas tak moc. Ale tu druhou… Do 8 jsem to vydržela, ale pak jsem přetáčela, přetáčela a marně doufala v nějaký zázrak. Nudilo mě to. A hrozně. Ano, grafika je nádherná a Saint Beast jsou bishicí jak vystřižení u učebnice. Jeden víc kawaiiii, než druhý. Takže slečny - obrovská zásoba tampónů na zastavování krve je nutná! Mě osobně teda ničil Luca *omdlela* Ale zbytek - to, co může bavit tři epizody, nevydrží bavit třináct. A řazení shonen-ai je taky silně nadnesené… Tak nádherné vyznání lásky jako měl Rey k Lucovi, a to mu ani neřekl ono Miluji tě! jsem dlouho neviděla. A ten debil ho chytne za ruku a chápavě se usmívá. Neříkám, že po něm má skočit, svalit ho do trávy a stáhnout kalhoty, ale tak jako aspoň kiss nee?!?! A to samé mezi sebou předváděli Shin a Judas. Z toho mi bylo až na zvracení…
Takže… grafika nádherná, příběh by mohl být zajímavý, ale v konečném výsledku je dost nudný. Četla jsem nějaké recenze, kde to chválili, já osobně teda pomlouvám… Někde jsem ale pochytila názor, který toto anime dokonale vystihuje. A zněl zhruba ve smyslu, že v nebi jsou bohové a andělé. Jsou tam samí chlapi a jsou neskutečně pěkní. Šest Saint Beast chodí po zemi a pomáhají lidem. Nic víc, nic míň…

S.H.E. - Romeo & Juliet

20. února 2008 v 21:02 | ver.i.nka |  Asian
Tuhle písničku jsem si prostě zamilovala - je úžasná... A nemůžu ji nikde najít na stáhnutí *mlátí se hlavou do stolu* A ani anglický text - čínský nerozumím prostě ani zblba... Kdybyste ji někdo náhodou měli - já chci !!!

Moon Child

18. února 2008 v 22:40 | ver.i.nka |  Moon Child
Moon Child, film z netolik vzdálené budouctnosti... Film natočený roku 2003 pod taktovkou Takahisy Zezeho...Film s hvězdným japonským hudebním obsázením... Film, který mě dokonale dostal...
Píše se rok 2014. Japonskem zmítá obrovská ekonomická krize, kvůli níž spousta lidí utíká. Hodně z nich hledá útočiště v jednom z koutů Číny - ve městě Mallepa. Situace je zde v rámci možností stabilní. V tomto městě také žijí tři sirotci - Sho, Shinji a Toshi. Peníze si vydělávají všemožnými menšími krádežemi. A Sho jednou poblíž jejich úkrytu najde zvláštního cizince. Malý Sho neváhá, pořád si ještě asi myslí, že lidé si mají pomáhat a odtáhne ho do jejich skrýše. Poslední člověk, kterého okradli si, ale chlapci vybrali hodně špatně. Poměrně rychle je v jejich úkrytu najde a chce zpátky své peníze. Shinji je při tom postřelen a následky tohoto zranění mu zůstanou na celý život. Celou situaci zachrání onen tajemný cizinec… Ukáže se, že není tak docela člověk… A Sho místo toho, aby se ho bál, tak je jím fascinován…
Píše se rok 2025. Stále jsme ve městě Mallepa. Sho nám zestárl, zmužněl a taky se podstatně zlepšil ve střelbě. Kei ten nezestárl vůbec - být upírem má občas své výhody. Vpadneme rovnou do divoké přestřelky, no dobře ona zas tak divoká není… Ale Sho nám předvádí celkem solidní Matrix po Japonsku a Kei sedí na střeše auta a jen ho diriguje, jak má uhýbat. Další výhoda jeho upířího organismu - kulky jej jednak nemohou zabít a jejich rychlost pro něho taky nic neznamená. Sho, Kei a Toshi si spolu rozjeli celkem solidní byznys - Toshi pracuje v pizzerie, takže vždycky přijede k nějakému gangu jako, že jim někdo objednal pizzu. O tom, že jsou v pizze drogy, se samozřejmě opomene zmínit… Takže nic netušící mafiáni pizzu snědí a pak už to je jenom na Shoovi a Kei, kteří jim pěkně vybílí pokladničky. Občas to holt ale nevyjde, drog je málo, hlídači nespí a to se pak střílí… Při jedné z takovéhohle akcí se jim do toho zamotá někdo třetí - Son. Mladý Taiwanec, který přišel pomstít svou znásilněnou mladší sestru. Opravdu efektní záběry, jak tři borci postřílí x-mafiánů - Matrix hadra lidi. Jelikož společné pozabíjení pár lidí sbližuje možná ještě víc, než alkohol, tak Son pozve své dva nové přátele k sobě domů. Popít a ošetřit rány. Tady se na scéně objevuje Sonova sestra - Yi Che. A jejímu kouzlu propadají oba nejlepší přátelé…
Opět se posuneme v čase… Sho si vzal Yi Che a mají spolu krásnou malou dcerku. Kei zmizel neznámo kam. Son se připojil ke skupině Taiwanců, která před pár lety zabila Toshiho, což jim Sho odmítá odpustit. Takže jakékoliv přátelství těch dvou šlo do kytek. Přesto se Shoovi (to skloňování mě zabije) daří poměrně slušně - bráchovi zařídil kavárnu a on sám si žije poměrně nad poměry… Všechno se zdá být v pořádku… Jenže zdání velmi často klame, štěstí je mrcha nestálá… Tlak vyvíjený na Shoa od ostatními skupinami mafiánů je čím dál větší, Yi Che umírá a navíc zjistí, že Kei je v Americe? uvězněný a čeká na trest smrti… A Sho zdaleka není tak silný, jak se na první pohled… Jak tohle skončí? Vrátí se Kei a zachrání ho? Na to, už si musíte najít odpověď sami…
Huh, k ději by to snad stačilo. Už tak jsem vypsala větší část příběhu, tak alespoň ten konec vynechám - ať máte taky nějaké překvápko :) Film Moon Child má solidní hvězdné obsazení - v roli Shoa se objevil Gackt - ano, já už vím, kdo to je XD A ačkoliv jako hudebníka ho zrovna dvakrát nemusím (mi drazí, ještě na tom nejsem, tak špatně XD), tak za roli v tomhle filmu jsem ochotná dát mu 9 hvězdiček z desíti (deset dostávají jen mi vyvolení). Šlo hodně vidět, že si to užíval. A možná k jeho výkonu přispělo i to, že jeho nejlepšího upírského přítele si zahrál Hyde. A jak jsem vyčetla na netu - oni jsou výborní přátelé i ve skutečnosti. Což se v Moon Child projevilo rozhodně kladně. Působí spolu, no prostě přirozeně. Hyde a jeho postava Keie je spíše taková klidná, filosofická, skoro až obětující se pro Shoa. Kdežto Sho alias Gackt má roli toho bláznivějšího a bezstarostnějšího, ochotného pro svůj cíl obětovat vše. Navíc Sho prochází zvláštní proměnou od řekněme drzého mladého zmetka k chladnému bossovi a vřelému otci, a zpátky k někomu, kdo je zcela závislý na svém příteli. A jak tam pak od druhé půlky běhal v takovém stylovém bílém plášti - to mě zabíjelo XD A v roli Sona se objevil Lee-Hom Wang, který kromě úctyhodné popové kariéry, má za sebou i poměrně dost rolí. Jeden by řekl, že je to hezounek… Neříkám, že není… Ale Hyde je prostě Hyde…
Musím říct, že i zařazení filmu mi dělá trochu problém… Moon Child totiž začíná jako solidní černá gangsterská komedie - u některých scén jsem vážně řvala smíchy. Například, když se chtěl Sho ukázat, jak krásně umí chytat cigaretu mezi prsty a Kei po něm hodil celou krabičku, nebo ty xichty a slovní potyčky v průběhu přestřelek - paráda. Ale pak se to pomalu mění - černý humor v rámci možností zůstává pořád, ale v čím dál menším množství. A stává se z toho solidní drama, možná až thriller - já nikdy na to zařazování moc nebyla…
Musím říct, že tenhle film mě dostal… Různí lidé o něm psali různé věci a já si ráda udělám na věc vlastní názor. Navíc - účinkování Hyda byl jasný obrovský bod plus :) Z mojí lehké počáteční skepse se stalo obrovské nadšení… Hrozně se mi líbil i způsob, jakým byl Moon Child natočen, charaktery postav a příběh sám o sobě je prostě hrozně silný. Hlavní linie příběhu není v tom, jak bojují gangy mezi sebou, ale o síle přátelství… A ten závěr… Já zase řvala jako želva - jsem holt asi poslední dobou lehce (hodně) přecitlivělá. Navíc ve mně film zanechal takový zvláštní pocit - člověka to donutí k přemýšlení. A hned druhý den jsem na něho podívala znova… K Moon Childu tedy nezbývá, než říct jedno velké obrovské ANO.
A ústřední melodii nemá na svědomí nikdo jiný, než Gackt s Hydem... V klipu jsou ukázky z filmu :) a v 1 minutě je jedna z mých neojblíbenějších scén...

Achmed the Dead Terorist

17. února 2008 v 18:05 | ver.i.nka |  Youtube výběr
Jednou jsem to zkoušel s katolickými knězi - hodil jsem mezi ně mladého chlapce...A výherce pak musel bojovat s Michaelem Jacksonem *utírá si slzy smíchu* To prostě nemá chybu... Jeff Dunham je komik nb. 1

Hlas hory...

16. února 2008 v 21:18 | ver.i.nka |  Citáty
Až stanu před tváří Velkého soudce podsvětí, měl bych mu říct, že člověk je jen jedním kolečkem v soukolí života a že je bez viny. Co jiného jsme? Pouhé součástky, které se dají nahradit. Je možné, aby život byl tak krutý, že by trestal sám sebe?
Jasunari Kawabata, Hlas hory

Last Quarter (Kagen No Tsuki)

14. února 2008 v 14:21 | ver.i.nka |  Last Quarter (Kagen no Tsuki)
Like the fading moon, ruining the darkness, that paleness of my lips. Of what do I sing? Of what do I sing? You are my setting sun…
Věříte v lásku, která překoná všechny nesnáze, už jen proto, že je to LÁSKA? A myslíte, že dokáže překonat i smrt?
Na film Last Quarter (Kagen No Tsuki) jsem narazila úplně náhodou. Hledala jsem totiž doramu? se stejným japonským názvem, ovšem ten anglický se trochu lišil - Evil has Tears (kdybyste to někdo měli s titulkama, tak sem s tím). Toho jsem si, ale nějak nevšimla. A když jsem na to na veohu narazila, neváhala jsem a stahovala. To, že jsem si vlastně stáhla úplně něco jiného, než jsem původně chtěla, jsem zjistila, až když jsem si film pustila. A jsem za to jenom ráda…
Věříte v lásku, která překoná i smrt? Já osobně teda pomalu nevěřím ani na lásku, která překoná pár dnů. Ale tomuhle filmu se u mě povedlo vyvolat jakous takous víru v její sílu. A to to prosím není happy end. Nebo vlastně je, záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. Mizuki je normální 18ti letá japonská slečna. Má úžasného přítele, skvělé přátele. Jediným pomyslným mrakem na jinak azurovém nebi je to, že se její matka zabila, když byla Mizuki ještě malá. A měla tu smůlu, že ji právě ona našla. Otec se po letech znova oženil a Mizuki se svou novou mámou a sestřičkou nevychází zrovna nejlépe. Zvrat nastává ve chvíli, kdy Mizuki slaví v klubu s přáteli své 19cté narozeniny. Její nejlepší kamarádka ji ukáže fotku, kde je v dosti choulostivé situaci s jejím přítelem Tomokim. Mizuki je samozřejmě naštvaná, smutná, rozhozená, cítí se podvedená… A utíká pryč. To, že je noc a ona utíká přes půlku města s jednou lodičkou a nikomu to není divné, pomineme. Nohy ji zanesou ke starobylému sídlu. Nikdy jsem nepochopila proč se hlavní hrdinové/hrdinky musí vrhat do míst, kde by žádný normální člověk ani omylem nevkročil. Jenže když uslyší ji tak známou melodii brkanou na kytaru, o které si do té doby myslela, že je jediná, kdo ji zná, tak neváhá a do domu vstoupí.
V domě najde mladíka/muže hrajícího na kytaru onu melodii. Vůbec ji není divné vlézt do cizího domu bez pozvání, navíc se tam poměrně rychle cítí jako doma a vypráví Adamovi (kytarista) část svého životního příběhu. Nutno říct, že Adam kolem sebe šíří takovou aura tajemna, že i Dracula byl proti němu totální žabař. Mizuki k němu něco neuvěřitelně táhne, takže se do domu druhý den vrátí… Aniž by někomu řekla, kam odchází a telefony nezvedá nikomu. Upřímně, říct mi někdo s Adamovým vzhledem ať s ním zůstanu a že beze mě nemůže žít, taky nechám všechno za sebou a stěhuju se za ním. Popojedem… Jenže, už jste někdy viděli lásku bez podmínek? Bez obtíží? Mizuki s Adamem spolu stráví jeden nádherný týden. A pak Adam Mizuki oznámí, že musí odejít. A ona může jít s ním, ale jen když stihne být na tom správném místě, než zmizí poslední čtvrtka měsíce…
Adam totiž není zcela skutečný člověk. A Mizuki se zamotá do osnov zbloudilé duše, která chce najít svou ztracenou druhou polovičku. Mizuki je právě její reinkarnací. Karty jsou rozdány a my bez dechu sledujeme souboj dvou středoškoláku, kteří se do toho zamotají tak trochu omylem a Tomokiho o záchranu Mizukiny duše.
Děj Last Quarter se nepopisuje zrovna snadno. Je fakt, že asi první půl hodinu jsem z toho byla dost paf… Prostě jsem nevěděla, která bije. Minulost se prolínala s přítomností, postavy přicházely a odcházely - jsem v tom měla solidní hokej… Pak ale s každou minutou se před vámi hlavní dějová linka příběhu pomalu odhaluje a vám vše začne dávat smysl. Určitě to ale není film, na který se dá koukat po vydařeném tahu, nebo když je člověk unavený. Spolupráce alespoň pár mozkových buněk je opravdu nutná!
Ani proti hereckému obsazení nemám žádné námitky. V roli Mizuki Mochizuki se objevila Chiaki Kuriyama. Skoro se mi až nechtělo věřit, že je to ta stejná herečka, co mávala v Kill Bilovi koulí nad hlavou a svedla poměrně zajímavý souboj s Umou. Tarantino ji moc šancí k hraní, kromě drsných výrazů typů - Tak a teď ti nakopu prdel, nedal. Naproti tomu Ken Nikai, který Kagen no Tsuki režíroval, ji příležitostí k tomu dokázat, že v ní něco je, dal dost. A Chiaki se jich zhostila na výbornou. V roli jejího přítele Tomokiho se objevil Hiroki Narimiya. Budu upřímná - mně to jméno neříká absolutně nic. Někomu z vás možná bude… Které jméno vám, ale určitě bude povědomé, je jméno zpěváka Hyda. Ten si střihnul roli tajemného Adama. Upřímně byly scény, kdy jsem ho milovala (když hrál na kytaru nebo když si zapaloval cigáro) a byly scény, kdy jsem ho nenáviděla (některé momenty, kdy si povídal s Mizuki). Tehdy mi přišel příšerně škrobený, ztuhlý a nevím, co všechno… Takový ten typ, co se snaží být za všech okolností supercool a dvakrát mu to nejde. A nechci slyšet nic o tom, že to tak bylo schválně. Věřte mi - nebylo.
Last Quarter je natočen podle shoujo mangy mangaky Ai Yazawi (Paradise Kiss, NANA) Kagen no Tsuki. Filmařům je třeba poděkovat, že se původního příběhu drželi, co nejvíc to šlo. I když samozřejmě najdeme pár odlišností… Kagen No Tsuki je 3volumová manga, což není ani nejmíň, ale ani nejvíc. Tahle manga mě prostě dostala. Zpočátku hrozně zmatená (snad více než film), ale tam kde mě u filmu jen zamrazilo v zádech, u mangy jsem se ohlížela jestli se mi nepřestěhovala lednička z kuchyně do mého pokoje. Tam, kde film vyvolává jen náběh k slzám, tak u mangy, už jsou to přímo potoky slz. Poslední dvě kapitoly na mě měly přibližně stejný účinek jako Boys Next Door…
Teď jsem asi ale úplně pohřbila film že? To jsem, ale určitě nechtěla. Předloha je totiž v 99 % procentech případů lepší, ať už se to týká čehokoliv. A Kagen no Tsuki není výjimkou. Takže první se podívat na film, a až pak přečíst mangu. Navíc manga spoustu věcí z filmu osvětlí a dotáhne je do úplného konce. A můj konečný verdikt? Rozhodně obojí - film i manga jsou naprosto úžasné :)
Huh a abych nezapomněla - celým filmem se táhne jedna ústřední melodie - ať už je brnkána na kytaru, hrána na piano nebo zpívána Hydem, je prostě úžasná. I zbytek soundtracku je velmi zdařilý - hudba příběh dobře podtrhne.
A kde to sehnat? Na veohu je film celý ke stáhnutí v poměrně dobré kvalitě, je rovněž i na crunchyrollu a snad je i rozkouskovaný i na Youtube. A manga je kompletně přeložena do angličtiny na stránkách StormInHeaven. ENJOY

Řetězák od Majji

13. února 2008 v 16:33 | ver.i.nka |  Chainletters
Majju, ty chceš asi vyhlásit válku, že ??? :D Debilní odpovědi na debilní otázky pod perexem...

Happy End, Velká žranice a Godzilla

11. února 2008 v 18:12 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Nesnáším úterky. Je opravdu luxus přijít do školy na 8 hodin a sedět tam do 4. Pokud si to samozřejmě člověk nějak nezkrátí že. Jenže to zase nejde moc často, bohužel… Na úterku je pozitivní jedna jediná věc - Kulturně-historický seminář. Když pominu to, že začíná ve čtvrt na tři a končí ve čtyři, tak je vlastně fajn. Naše paní profesorka Komendová (zdravím) je skvělý člověk - bez ironie, fakt ji mám ráda. Literaturu dokáže podat tak, že mě to baví a většinu věcí si pamatuju z hodin (pokud zrovna vnímám). Jenom se trochu hodně ráda poslouchá, ale to se dá přežít. A její názor je svatý…

Fake

9. února 2008 v 22:37 | ver.i.nka |  Shonen-ai/yaoi mangy
Možná jste někdy slyšeli o anime Fake. Díky všem bohům, kteří kdy existovali a snad ještě existují, byla vydaná jen jedna OVA. Bohužel má celou dlouhou hodinu… Dle mého názoru se toto anime rovná radioaktivnímu odpadu a směle bych ho zařadila mezi chuťovky typu Boku No Pico. Ne, že by se v něm vyskytovaly obdobné prasárničky. To v žádném případě - Fake je v tomto směru zcela bezúhonné anime… Řekněme, že i tu kresbu bych nějak rozdýchala. Ono to vlastně není, tak moc špatné anime, jak tady celou dobu avizuju. Dalo by se označit za průměrné. Ale to jen do té doby než narazíte na mangu. Protože k té je má široká slovní zásoba schopna přiřadit jen jedno slovo - wow!

Obrázkový dotazník...

8. února 2008 v 17:57 | ver.i.nka |  Chainletters
*Přísáhá, že už nikdy nepoleze na blog Polly* Mno dobře, kecám, polezu... Na tomto blogu byl uveřejněn velmi zajímavý obrázkový dotazník... A já mám málo, co dělat že... Takže tady ho máte :D Sláva ztrátě času zbytečnostem :P

Seppuka?

8. února 2008 v 14:08 | ver.i.nka |  Trashes
,,Druhý syn císaře Godaióga, císaře v devadesatém pokolení od dob císaře Džimmua - nejsvětějšího potomka veliké bohyně Amaterasu, princ první třídy Takahato, zahynul nyní rukou vzbouřených vazalů! Teď vám ukážu, jak umírá vojín! Ať vám slouží jako příklad, až skončí vaše vojenské štěstí a budete se sami chystat rozříznout si břicho!"
Když to řekl, sňal brnění a hodil je z věže. S ramen sejmul brokátový přehoz s pancířem, obnažil vrchní část trupu, vetkl meč do zářivě bílého těla a zleva doprava si rozřízl napříč břicho, vyňal odtud vnitřnosti, a hodil je na podlahu věže; poté vzal meč do zubů a padl tváří dolů.
Studuju na přijímačky a došla jsem v jedné knížce k filosofii samurajů bushidó, a s tím spojenou sebevraždou harakiri, popřípadě seppukou, chcete-li. A tohle mě málem zabilo... Jako chápu, že legendy občas trochu přehánějí... Ale tohle. Vždyť jen to, že si vrazíte meč do břicha a zakvedláte si s ním tam musí svinsky bolet. A chtěla bych vidět borce, co si ty vnitřnosti vytáhne ven a hodí je protivníkům na hlavu... No dobře, k tomu dojít mohl - když si to břicho rozsekl hodně a nasekl střeva, tak mu mohly vypadnout. Ale nějak si nedokážu představit, že by s nimi mával nad hlavou jako lasem. A tom, že by si vzal meč do zubů, tak o tom silně pochybuju. Že by se skácel, to je celkem pochopitelné. Ale ten meč do zubů...Trošku mi to připomíná některá anime, kde s hrdinou je mávano o zem, je půlen, čtvrcen a stejně se vždycky zvedne a bídáka zabije... No nic, jsem se chtěla podělit o svých pochybnostech k tomuto zápisu...

Staré japonské přísloví

7. února 2008 v 21:59 | ver.i.nka |  Citáty
Samuraj je chladný jako jeho meč, i když nezapomíná na oheň, ve kterém byl vykován.

Respetk?

6. února 2008 v 21:46 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Jak začít? Můj trošku nemocný mozek začíná mít všeho dost… Občas se divím, že mi ještě nevylezl ušima ven, nestopnul si nejbližší projíždějící kolo/auto/letadlo/vrtulník/tank… Ehm, pan Kulhánek mi trochu leze na mozek. Pokud jste od něj někdy něco četli, víte, o čem mluvím… A vy, co jste nečetli, důrazně doporučuji si nějakou jeho knihu přečíst. Proč číst nějakou nudnou anatomii, když se o stavbě lidského těla dá něco naučit podstatně zajímavější formou? Jenom jedno drobné varování - umírají tam lidi, hodně lidí. A někdy dost ošklivě. Občas máte pocit, že krev stříká metr za vás. A po nějaké době vám to začne připadat nudné…

Soldier of Fortune

6. února 2008 v 17:26 | ver.i.nka |  Fanfictions
Huh, takže další povídka z mé dílny... Nikdy jsem moc neveděla, co tady do těch úvodních žvástů psát... Jedná se tedy o songfic - Deep Purple a jejich Soldier of Fortune. Dalo by se říct, že je to moje reakce na poslední vydanou mangu Naruta - tedy 387. Nečekejte nic moc extra spoilery, spíš spoustu psychologických keců..

Anime music

4. února 2008 v 21:28 | ver.i.nka |  Links...
Určitě to znáte... Kouknete na anime a zaujme vás opening/ending/nějaká hudba v něm... A tady občas nastává problém, kde onu inkriminovanou hudbu sehnat... Jedna možnost jsou torrenty. Ale mi se povedlo objevit jednu super stranečku - na ni najdete obrovskou databázi všech různých možných i nemožných soundtracků k anime a ke hrám:) Není třeba se registrovat, rovnou se může stahovat :)

1. reprezentační ples gymnázia Hladnov photogallery

3. února 2008 v 14:42 | ver.i.nka |  Pics ...
Jelikož jsem některým lidem (Mageri) slíbila, že hodím alespoň svoje fotky na web, co nejdřív, aby se na ně mohla podívat, tak je tady má... Na nějaké zhodnocení se ale můj společensky unavený mozek opravdu teď necítí :D Takže ani nečekejte nějaké duchaplné/inteligentní komentáře... Třeba zítra :P

*hysterický řev*

2. února 2008 v 11:11 | ver.i.nka |  Trashes
Kishimoto si ze mně (z nás) normálně dělá prdel ?!?! Jak mohl mangu zase ukončit tak strašně debilně ?!?! Teda ono je asi jasné, jak to skončí... Ale musel to tak utnout?!?! *zuřivý pohled alá nasraný nosorožec* Itachimu trochu šplouchá na maják a mě normálně začne být líto Sasukáče, pfuj... *jde pryč raději*