Září 2007

HC3 Tour

29. září 2007 v 22:57 | ver.i.nka |  Koncerty
Jou jou slečna Mahdalová byla v pátek na zcela perfektním a dokonalém a úžasném a a a a koncertě hihi :) A teď bych ráda mé milované HC3 představila i vám...

Trip to Prague

29. září 2007 v 20:30 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
I naše třída se konečně (bohužel) dohrabala do posledního ročníku Hladnovského gymnázia - do oktávy. Že bych z toho byla dvakrát nadšená se říct nedá, bohužel čas nejde zastavit, ani vrátit zpátky. A jak už je na tom našem ústavu dobrým zvykem pěkných pár let, čtvrté ročníky vyrážeji na začátku roku vždy na výlet do Prahy...

Guano apes - Kiss the Dawn

29. září 2007 v 17:15 | ver.i.nka |  Remix
Guano apes je, byla a bude jedná z mých nejoblíbenějších kapel ... A song Kiss the Dawn je jeden z nejlepších :) Ehm, překlad berte dosti s rezervou ...

Gravitation

23. září 2007 v 15:30 | ver.i.nka |  Gravitation
Tak napsat tohle se odhodlávám dost dlouho... Proč ? Protože pro ty, kdo mají rádi shonen-ai anime je to něco klasika. A pro mně vlastně taky :)
Na to, co máte hrozně rádi, a co má navíc rádo spousta dalších lidí se těžko něco píše... Navíc na něco takového, co je tak profláknuté jako právě Gravitation...
S dějem se nijak moc zdržovat nebudu, je to asi zbytečné :) Tedy, v centru dění je mladý, šílený, uřvaný a naivní zpěváček Shuichi Shindou. Má velký sen - chce být stejně slavný jako jeho idol Ryuichi Sakuma. Shuichi a jeho dlouholetý kamarád Hiroshi Nakano založí kapelu Bad Luck...Štěstí se na ně opravdu usměje a oni jsou jednoho dne pozváni k samotnému velkému Tohmovi Seguchimu - šefovi velké nahrávaci firmy a mimo jiné jednomu z členů kapely Nittle Gasper. Jejím členem je i už zmiňovaný Ryuichi Sakuma. Bad Luck mají tedy den před dnem D (eh, to je obrat co :D) a Shuichi nemá napsanou žádnou použitelnou písničku... Večer se vydá na procházku po parku čekající inspiraci, a ona opravdu přijde. Jenže v tom nadšení mu papír s textem vyrve vítr a zanese ho k nohám tajemného blonďatého muže... Ten si ho přečte a ne zrovna mile mu ho zkritizuje. A pak si jen tak odejde. Shuichi je z toho dost rozhozený a pořád na onoho muže musí myslet. Štěstěna je mu ale opět nakloněna - náhodou zapne televizi a helemese s kým je tam zrovna rozhovor. Takže náš drahý ružovovlásek zjistí, že onen tajemný je slavný spisovatel Eiri Yuki - cynický, chladný a odmítavý muž. To mu ale nezabrání, aby se mu postupně nenastěhoval do života, do bytu, do postele ... Yuki si ho zpočátku nechává jako hračku, sice trochu otravnou, ale přesto hračku. Jenže jejich vztah se postupně mění ...
To ani zdaleka není vše, o čem tento seriál je. Yuki má dost komplikovanou minulost, která ho pronásleduje doteď. Takže sledujeme jeho boj (nebo spíš neboj) s ní... A taky je tu spousta dějových odboček. Mno, už raději nebudu dál týrat vaše oči čtením tohoto vtipného pokusu o děj Gravitation. To vám raději sdělím svůj názor na něj :) Když to vezmu od začátku - příběh je velmi dobře zpracovaný - náměť zajímavý a je mi líto, že serial má pouze 13 epizod + 2 OVY. Určitě by šel pěkně ještě rozvést dál. Kresba je taky moc pěkná. Akorát v OVAčkách se hodně změnila a nemůžu říct, že zrovna k lepšímu. Kdo má rád K-pop (nebo J-Pop ? Nikdy jsem v tom nevyznala :D), ten si určitě oblíbí i hudební doprovod :) I přesto, že v sobě Gravitation skrývá i vážnou tématiku a občas je tak trochu temné, tady najdeme spousty vtipných scének, chibiků a nevím čeho všeho... Shuichiho výlevy jsou opravdu na Oscara - např. scény, kdy se roztéká neb vzteká jsou k nezaplacení...A pak Yukiho chladný sarkasmus - to je přesně můj styl humoru :)
A teď se dostanu k tomu nejdůležitějšímu - charaktery postav. Ty jsou velmi dobře propracované, do detailů... Většinu těch postav si prostě musíte oblíbit na první pohled. A každou z jiného důvodu. Mezi ty mé nej určitě patří Seguchi Tohma - šef, klávesista Nittle Grasper, manžel Eiriho Miky a chladný, intrikující parchant, co jde přes mrtvoly za svým cílem.
To, že vypadá jako jemná porcelánová panenka na jeho povaze nic, ale vůbec nic neměni... No jo, opravdu nikdy nedávat na první pohled. Jen pro zajímavost: Tohmu nadaboval Ai Orikasa, který má mimo jiné na svědomí Alexiela v Angel Sanctuary a objevil se taky v InuYashe, Yu Yu Hakasho, Beyblade a spousty dalších... A takovou druhou the best by asi byl Mr.K... šílená to postava. Nejlíp ho charakterizovat jako blonďatého chlápka z Ameriky, který velmi rád máchá nějakou střelnou zbraní. Čím větší, tím lepší. Mimochodem je to manažer Bad Luck. A pak to jeho Big News :D
Na Gravitation snad nemám jedinou výtku ... To byla prostě láska na první pohled :) A jen takovou lahůdku na konec :) Eiriho Yukiho namluvil jistý Inoue Kazuhiko... Jméno vám asi nic že ? A co takhle Hatake Kakashi .... :)

What the hell ... ?

20. září 2007 v 20:40 | ver.i.nka |  Fictions
Hih, jak by mohlo vypadat moje peklo ...

Naruto - Wind

20. září 2007 v 20:39 | ver.i.nka |  Asian
Tahle písnička pochází z mého milovaného anime Naruto... Má krásný text stejně jako hudbu ...

Devil May Cry

18. září 2007 v 21:08 | ver.i.nka |  Devil May Cry
Byla jednou jedna PC hra ... a ze té jedné PC vzniklo tohle trochu temné, hodně krvavé, ale naprosto skvělé anime ... Enjoy the show
Jak jsem vlastně natrefila na tohle anime, už ani nevím, ale než pak vyšly poslední čtyři díly, tak jsem se málem uhryzala vztekem. Chtěla jsem je vidět hned LOL. Mno já nikdy nebyla zrovna dvakrát trpělivá, ale tady se čekání opravdu vyplatilo :) Devil May Cry se poprvé objevilo v roce 2001 na konzoli Playstation 2 a dočkalo se hned čtyř pokračování. Dlouhých šest let trvalo, než se Danteho jeho fanoušci dočkali i na obrazovkách... Postaralo se o něj studio Madhouse, které má mimo jiné na svědomí Death Note nebo třeba Chobits.
Série má celek dvanáct dílů, což mě z jedné stránky sice hrozně mrzí (na Dantův xichtík bych se mohla dívat pořád), ale z druhé ji opravdu nehrozí, že by v nějakém momentě zamrzla nebo něco zbytečně protahovala. Všechno je svižné, krásně nám to odsýpá, ale nestane se, že by člověk něco nestíhal. A o čem je vlastně děj ? Každá epizoda je v podstatě samostatný příběh, který se ale pomalu spojuje, propuje v jedno velké finále. Dante zavěstil svůj život lovu démonů (to, že je sám napůl démon a k tomu ještě syn bývalého démonského krále mu vůbec nevadí) a je v tom velmi dobrý. Má svou malou kancelář, nazvanou Devil May Cry a svého ,,managera´´, který mu dohazuje klienty. Ve světě, kde žije jsou totiž démoni zcela běžná záležitost, takže když si nevíte, co s nimi, tak proč si nenajmout dobrého zabijáka že. Mimochodem scény, kdy Dante bojuje jsou opravdu efektivní - grafika je nádherná, krev stříká všude kolem - k boji totiž používá buď dvě pistole nebo ještě lépe meč po svém mrtvém tatíčkovi. Jednou Dante dostane úkol dělat bodyguarda jedné malé rozkošné blonďaté osiřelé holčičce, ze které se vyklubala dědička obrovského majetku. Jenže ono to byl všechno jeden velký podfuk, Dante vše vyřeší po svém (zabije koho se dá) a jako bonus mu na krku zůstane ona rozkošná holčička Patty Lowell.
Nutno dodat, že Dante opravdu není výkvět ctností - je líný, bývá protivný ... Jeho nejmilejší činnost spočívá v ležení (rozuměj spaní) na gauči nebo hraní billiardu. Nemá problém sníst 6 pizz denně a nadevše miluje jahodové zmrzlinové poháry... Navíc je to hrozný bordelář - ještě, že už má Patty, která funguje, tak trochu jako uklízečka. Jo a je věčně bez peněz a navíc poměrně solidně zadlužený jisté Lady. Tato dáma pracuje ve stejném oboru jako on, má velice zvláštní obleček, každé oko jiné a občas spolu s Dantem spolupracují. Občas jsem mívala dojem, že by chtěla víc, než spolupráci - mrcha jedna ... Občas se tu mihne jedna ještě ženská - z té se vyklube jeho stará známá spolupracovnice, spolužačka ? milenka ? A ještě vás seznámit s hlavním padouchem - tím je je slabý a poměrně bezvýznamný démon, který má hodně vysoké ambice. Sid se v sérii objevuje hned v prvních epizodách, kde má jenom takovou vedlejší roli pozorovatele. Jenže se objevuje čím dál častěji, sbírá podivné předměty, má podivné kecy a nakonec vyjde najevo, že se snaží přivlastnit si sílu jednoho z nejsilnějších démonů všech dob - Abigaila. A tady je od toho samozřejmě Dante, aby tomu zabránil ...
Abych to shrnula - Devil May Cry je výborné, akční anime. Hlubší smysl v něm asi moc nehledat - on tam žádný není, ale to nic nemění na tom, že zaručuje výbornou zábavu :) A Dante je ... *slint slint* :D:D
A z těch technických stránek - grafika je moc pěkná, a ty tmavší barvy krásně sednou k příběhu ... Hudební podklad je taky výborný ... Opening je dobrý, ale co mě se hrozně líbí, tak je Ending ... Ten prostě výborný :)

Ostrava v 70. letech

15. září 2007 v 21:49 | ver.i.nka |  Pics ...
Dneska mi přišlo na mail pár zajímavých obrázků a já se o ně musím podělit :) ... Jsou to některá místa Ostravy v 70. letech ... Budete se divit, jak se některé věci změnili ...

Princess Princess

15. září 2007 v 21:44 | ver.i.nka |  Princess Princess
Že prý shonen-ai, ale spíš komedie plná zbytečných keců ...
Těžko říct, jak začít ... Princess Princess je sice řazeno k shonen-ai, ale podle mého to teda tenhle žánr vidělo, tak akorát z rychlíku. Spolu s jedním z hlavních hrdinů se dostáváme na střední chlapeckou školu. Sotva vstoupí do brány, tak dostane první šok - vidí krásnou dívku v takových, jak to říct, šatech postaršího stylu (to sem fakt napsala ?=-O). Ona slečna hned, ja ho spatří, tak raději rychle uteče. Tooru (modré vlasy) nad tím raději dál nepřemýšlí a hodlá se jít ubytovat. Že ho cpou na nějaký P-Room zas tak moc neřeší a jeho spolubydlící (Yuujirou - blonďák) vypadá v klidu. Netrvá dlouho a zavolá si ho předseda studenstké rady (nechápu, proč si o něm všichni myslí, že je krásný). A tady dostane málem infarkt - tahle škola má totiž zvláštní tradici... Jsou vybíráni krásní chlapci a z těch se stávají "Princess"... Škola je totiž plná chlapců, a tak je třeba hochy nějak nakopnout a povzbudit. Takže bišíci jsou navlečeni do holčičích šatů, běhají po škole, rozdávají úsměvy, za nimi se objevuje taková kouzelná záře a studentíci jsou z nich paf ... A teď si uvědomuju, že ja sklerotik vám zapomněla představit princezny - Toorua už znáte (ten tu práci bere jako výhodu), Yuujirou (ten si to vyloženě užívá) a poslední z trojice je Mikoto - růžovlasý (ten svou práci vyloženě nenávidí.)
Tohle bychom měli nějaký základní děj ... A co se děje dál ? Tohle anime nám neukáže nic převratného - klasicky se ponoříme do minulosti postav, seznámíme se s jejich problémy, které se díky dobré radě a trošky štěstí vyřeší. Vtipných hlášek, gagů, chibíků je tady opravdu požehnaně. Mě osobně teda nejvíc bavily narážky Toorua a Yuujiroua na Mikota - on z nich byl chudák vždycky tak fajně rozhozený. A potom jejich vrchní návrhář - jeden ze starších studentů (ee, na jméno si nevzpomenu ani náhodou :D). Ty jeho výlevy o šatech princezen jsou prostě božské.
Trochu mi přišlo, že Princess Princess kopíruje Sukisho ... Už jen, jak se podívám na postavy, tak mi to připomíná. Tak samo i animace je dost podobná. Ale musím říct, že něco tomu prostě chybí. Dívate se na to a pořád čekáte, že se něco stane... A pak je prostě konec 12. dílu ... A co se týče toho, že to má být shonen-ai ... Hmm ... možná nějaké náznaky by tam byly ... malinké ... jo a jeden kiss a ten ještě proto, aby Yuujirou zachránil Tooruovi zadek ... No nevím, mně osobně se tohle anime nelíbila. No možná jenom některé scénky ... Taková solidní ztráta času ...

život a štěstí

14. září 2007 v 12:02 | ver.i.nka |  Citáty
Abys měla alespoň kapičku štěstí, alespoň trochu toho nebe na zemi, musíš se smířit se životem, se svým vlastním životem - takovým, jaký je ...

Winter Cicada (Fuyu No Semi)

13. září 2007 v 21:31 | ver.i.nka |  Winter Cicada (Fuyu No Semi)
Yaoi výprava do Japonska na přelomu 19. a 20. století ...
Winter Cicadu neboli Fuyu No Semi na svědomí autorka Haru Wo Daieteta. I když spolu tyhle dvě mangy/anime nemají nic společného přece jen se proplétají. V manze Haru Wo Daiteta dva hlavní hrdinové - herci natačejí film Winter Cicada. Nelze si nevšimnout, jak jsou si ty postavy podobné :)
Dostáváme se do doby, kdy v Japonsku ještě vládli samurajové a čest byla vším. Poznámka - celý ten děj, tak trochu připomíná Romea a Julii (Julia). Takže jsme se válce dvou rodů. A samozřejmě, že naši dva hrdinové jsou z rodů opačných - měli by tedy být nepřátelé. Kusaka Tomua při jedné z nepovedených akcí spolu se svým přítelem utíká, když je jim náhle úbiková cesta uzavřena plotem (měli tehdy ploty?). Náhodou se tam objevují Akizuki Keiichirou a místo, aby svého nepřítele zabil, tak pomůže utéct. Dalšího dne se znova setkají, dají se do řeči a zjistí, že spoustu věcí mají stejný nebo podobný názor. Hlavně teda na současnou politiku Japonska. Oba dva si myslí, že by se mělo více otevřít světu a ne bojovat mezi sebou o moc. Navíc Akizuki začne Kusaku učit anglicky, protože je to jeho velké přání a do školy jej kvůli tomu, z jakého je rodu nechtějí přijmout. Samozřejmě se do sebe zamilují a poslední noc, kterou mohou strávit spolu před Kusakovým odjezdem do Anglie (zde má dále studovat) si vyznají lásku a vyspí se spolu :) ta scéna, jak se pa loučí je dokonale romantická *slint slint*
Ve chvíli, kdy Kusaka odjíždí do Anglie, jejich dva rody proti zbrojí ještě víc než obvykle. Uběhne dlouhá doba, ale ani jeden na druhé nezapomněl. Pořád na sebe vzpomínají. Kusaka se vrátí do Japonska rovnou do víru války. A právě tehdy znova potkává Akizukiho. Kusakův klan vyhrává, ten ale nedbá varování ostatních a vyrazí do pole hledat svého milého - co kdyby náhodou. Najde ho, jak leží na louce a nemá jednu nohu - urvala mu ji mina.
Akizuki prosí Kusaku, aby ho zabil, ale ten, když ho konečně našel se ho odmítá vzdát. Zabije kvůli němu jednoho svého spolubojovníka, který je náhodou objeví a obleče Akizukiho do jeho uniformy. Třetí část začíná ve chvíli, kdy Kusaka schoval svého milence v lesním domku, který patří k jeho rezidenci. Stará se o něj, ale Akizuki jakoby ztratil chuť do života. Kusakův klan má podezření, že něco není v pořádku, a tak mu prohledávájí dům a vyslíchají. Nic mu samozřejmě neprokážou. Ale ... Vždycky je tu nějakou ale ... Jeden z vojáků (bývalý Kusakův přítel) ho sleduje do domku a přistihne dva milence v dost choulostivé situaci. Pomalu se vytratí a vrátí se, až později, když je Akizuki sám. Dá mu do ruky dýku se slovy, že ví, co má dělat. Že se má zachovat jako správný samuraj. Samozřejmě, že se tak zachová. Kusakovi daruje jednu poslední noc, pak se odplazí do lesa a probodne se. Když jeho tělo jeho milý najde, nezvládne ne to zabije ho taky .. A pak padá sníh a zasypává těla dvou milenců ...
Krásný příběh, nádherný příběh ... Kdo má rád tenhle styl - doporučuju :)

Questions and Answers

8. září 2007 v 23:41 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Tak jsem tak bloumala po internetu a narazila jsem na tenhle dotazník ... Lol ... tak třeba se dovíte něco nového o své drahé Mahdaličce :P

Kizuna

7. září 2007 v 23:13 | ver.i.nka |  Kizuna
joj yaoi :D
Doplňuju resty a další na mém zkouknutém seznamu je yaoi anime Kizuna. Představte si takový normální milostný vztah mezi dvěma muži. Enjouji Kei má 21 let, studuje na vysoké škole, pracuje v nočním klubu a velmi rád pije. I když to moc neumí, a to se pak válí různě všude po podlaze - vtipné scény :) A jeho otec je jednou z nejlépe placených yakuz v Japonsku. Moc se spolu ale nevídají. Ranmaru Samejima má taky 21 let. Je to ovšem úplný Enjoujiho opak - mírumilovný, inteligetní, klidný ... I přes to, jak jsou rozdílní spolu štastně bydlí už od střední školy.
Všechno klape, ale zvrat přichází krátce po smrti Enjoujiho matky. Při cestě domů z Ranmarova tréninku kenda, ve kterém je mimochodem jeden z nejlepších, vidí, jak na jeho milého míří auto. Vrazí do něho a sám skončí pod koly auta. Díkybohu vše přežil, i chodit bude moct zase, ale s kendem se musí navždy rozloučit... Vše se pomalu vrací do normálních kolejí, jejich vztah je čím dál lepší a lepší ... ale .. vždycky je nějaké ale co :D Na scéně se objevuje Enjoujiho mladší bratr (společný otec) Sagano Kai. Krásný mladý, nadšený, nechutně rozmazlený spratek, který v Ranmarovi vidí svého boha a chce ho učinit šťastným. Svého bratra obviňuje ,jak ze smrti jeho matky, tak z nehody svého přítele. Pořád se snaží Ranmara okouzlit a nechce prostě pochopit, že ten miluje Enjoujiho a chce být jenom s ním. Kei začíná pomalu Kaie nenávidět, Ranmaru ho začíná mít rad jako mladšího bratra, ale taky by nebyl proti, kdyby odjel domů. Na příkaz jejich otce pro Sagana přijíždí jeden ze členů yakuzy Araki Masanori, což je vrahoun na první pohled, ale k mladému pánu chová velmi nežné city. Anime končí tím, jak Sagana odjíždí, z čehož je Enjouji velmi nadšený :) Manga prý stále pokračuje dál, ale upřímně nijak mě neláká zjišťovat, co bylo dál ...
Nebylo to špatné, taková jednoduchá oddechovka. Kouknete a zapomenete ... Co mi ale trochu vadilo ,byla ta ostrá kresba ..

Cynik ?

4. září 2007 v 21:51 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Aneb někdo by si měl přečíst slovník cizích slov ...

Sorrow

1. září 2007 v 23:18 | ver.i.nka |  Pics ...
Mám pro vás další várku obrázku - tentokráte na téma sorrow=utrpení, smutek, žal ....

The Offspring - Gone away

1. září 2007 v 22:44 | ver.i.nka |  Remix
God, I love this song ...Tahle píseň vznikla na památku přítelkyně leadera skupiny, která zahynula při dopravní autonehodě ...

Fate/Stay Night

1. září 2007 v 16:52 | ver.i.nka |  Fate/Stay Night
Aneb když se Japonci začnou míchat do evropské mytologie.. A jelikož já jsem lemra líná a vždycky než se k něčemu dokopu, tak to je měsíc, tak jsem si sprostě dovolila vypůjčit jednu božskou recenzi na tohle skvělé anime z http://www.manga-fan.tym.cz ...
Fuyuki je nenápadné, středně velké městečko, jakých jsou po celém Japonsku tisíce. Na první pohled na něm není naprosto nic podezřelého... a to je na něm vůbec to nejpodezřelejší. Každý správný otaku totiž ví, že právě ta nejnenápadnější, nejnormálnější města se stávají dějišti těch nejbizarnějších a nejneuvěřitelnějších příběhů. Ve městě v žádném případě nesmí chybět střední škola, jakožto vůbec nejpoužívanější rekvizita, a pak je pódium plně připraveno na začátek představení.
Na Fuyuki by, jak říkám, na první pohled nebylo nic divného. Na ten druhý ale trochu obezřetnému člověku musí být jasné, že s pravidelně se opakujícími vraždami a nevysvětlitelnými nehodami vážně není něco v pořádku. Neustálé případy hromadných ztrát vědomí, z nedostatku důkazů klasifikované jako úniky plynu, záhadné masakry civilistů, náhlé potopení velké lodi přímo uprostřed řeky za naprosto klidného počasí. A co je pro náš příběh hlavní, obrovský požár, který město zachvátil před deseti lety, vyžádal si životy stovek civilistů a zanechal po sobě smutnou, sežehlou alej černých stromů bez listí. Z lidí, které požár uvěznil ve svých spárech, přežil jeden jediný - Shirō Emiya. Rodiče i domov při požáru ztratil a od jisté smrti jej zachránil muž jménem Kiritsugu, který se později stal jeho adoptivním otcem. Shirō jej začal bezmezně obdivovat, a když se dozvěděl, že Kiritsugu je mág a v mládí se chtěl stát ochráncem spravedlnosti, v dětské upřímnosti mu slíbil, že tento úkol vezme za něj, když on už víru ve své ideály ztratil. Krátce na to Kiritsugu zemřel a Shirō po něm zdědil velký dům i s přilehlými pozemky.
My sledujeme příběh o deset let staršího Shirōa, který bez valného nadání k magii používá své schopnosti jen k provádění drobných oprav ve škole. Shirō se, na rozdíl od svého adoptivního otce, ještě pořád svých snů nevzdal, a tak na své okolí někdy působí dojmem až přílišného dobráka, který se snadno nechá využívat od spolužáků, ale mimo to si svou srdečnou povahou získal i několik opravdu dobrých přátel. Je jedním z mála lidí, za kterými se nikdy nemusíte bát zajít s jakýmkoli problémem. Shirō mohl dál žít běžným životem středoškoláka, kdyby jednoho dne zase nezůstal ve škole až do večera na výpomoc.Cestou domů se stane svědkem souboje dvou mužů, kteří vypadají jako vystřižení z učebnice dějepisu, ovšem v učebnici by těžko vojáci porušovali fyzikální zákony s takovou grácií, jako to beze sporu dělali tihle dva. Když si jeden z bojovníků Shirōa nešťastnou náhodou všimne, okamžitě nechá boje a začne jej pronásledovat. To už je i Shirōovi jasné, že docela slušně přituhuje, a vydá se na útěk.Po "drobných komplikacích" se Shirō dostane domů, kde už na něj muž s kopím velice netrpělivě čeká. Než si Shirō stihne vykoledovat další přišpendlení ke zdi, tentokrát definitivní, záhadným způsobem se mu podaří vyvolat dívku v jasně modrém rytířském brnění, která prohlašuje, že on je její Mistr a ona jeho Služebník v jakési Válce o Svatý Grál. A že jí klidně může říkat Saber. Aby zmatků nebylo dost, musí Shirō chvíli poté zastavit rozzuřenou Saber, aby nezmasakrovala jeho spolužačku, o které tvrdí, že je nepřátelský Mistr. Když se spolužačka jménem Rin Tōsaka oklepe z počátečního šoku, vynadá Shirōovi do lemer, ale konečně mu alespoň zčásti vysvětlí, do jaké prekérní situace se to vlastně dostal.
Každých několik let se ve Fuyuki koná válka o Svatý Grál. Vždy se účastní sedm mágů s titulem Mistr, kteří si vyvolají na pomoc sedm Služebníků, rozdělených do sedmi tříd. Lancer (kopiník), Archer (lučištník), Caster (mág), Berserker (zuřivý válečník), Assassin (obratný šermíř), Raider (zákeřný zabiják) a Saber, nejsilnější třída ze všech, rytíř Světla. Služebníci jsou duchové zemřelých hrdinů, kteří jsou povoláni do boje, aby pomohli svému Mistrovi k získání Grálu. Svatý Grál, který má po právu patřit vítězi turnaje, má moc splnit svému majiteli jedno přání, ať už je jakékoliv. Dosud pětkrát proběhla Válka ve Fuyuki a pětkrát se obešla bez definitivního výsledku. Místo toho vždy skončila katastrofou. Shodou náhod byla poslední Válka ukončena právě před deseti lety oním obrovským požárem, přičemž Svatý Grál opět zůstal bez majitele. Shirō se ve své naivitě rozhodne dalšímu masakru zabránit tím způsobem, že se Války zůčastní a s pomocí Saber ji vyhraje... nebo je možné, že by kdesi ve skrytu duše měl jiné přání, které skrývá už deset let i sám před sebou?
Jedním z hlavních tahounů seriálu je bez diskuse svižná akce, která v oboru nemá naprosto žádnou konkurenci. Vizuálně je naprosto ohromující a využívá opravdu působivých technik, jak udržet divákovo napětí a ještě jej vystupňovat. Na rozdíl od Tsukihime nebudete na nějakou pořádnou řežbu jen čekat, abyste nakonec stejně "utřeli hubu", ale dostane se vám jí přímo do sytosti. Servítky ohledně krve si Type-Moon nebere, takže se nemusíte bát druhého Noiru, na druhou stranu citlivější povahy zůstanou ušetřeny jatečních orgií à la Elfen Lied. Jednoduše řečeno, Fate/Stay Night je při bojových scénách ztělesněním vašich dětských přání. :-) Vzpomeňte si na doby, kdy jste se jako malí proháněli po pískovišti s dřevěnými palicemi a hráli si na Strážce vesmíru, Ramba a Terminátora. Shrňte všechno to adrenalinové nadšení a euforii z akčních béček, který jste hltali s otevřenými ústy, a převeďte si jej do formy, ve které bude nejen stravitelné i pro vaše přebujelé dospělé ego, ale objektivně, prostě a jednoduše nářez. Mimo definici anime samotného tak ve výsledku dostanete jakýsi polotovar Fate/Stay Night.
Byla by ale ostuda vyzvedávat jen akční část děje a opomenout při tom propracovaný příběh se spoustou živých a plastických postav. Ty jsou vyvedeny detailně, postupem času dochází u většiny z nich ke znatelnému rozvoji charakteru a téměř všechny jsou hezky nejednoznačné tak, jak to má být. V tomto okamžiku je třeba si uvědomit, že visual novel, která byla pro F/SN předlohou, má tři naprosto odlišné dějové linie - Fate, kterou se z drtivé většiny seriál řídí, Unlimited Blade Works, jejíž fragmenty se objevují jen zřídka, a Heaven's Feel, která není zastoupena téměř vůbec. Proto nedostává například Sakura, Shirōova spolužačka z nižšího ročníku, v seriálu skoro žádný prostor, i když ve scénáři Heaven's Feel je přímo ústřední ženskou postavou. Zvláštní je, že až na jednu výjimku jsem nedokázal žádnou zápornou postavu vyloženě nesnášet po celou dobu, stejně jako kladné postavy občas vyloženě neměly svůj den. Co zamrzí, jsou ale skryté narážky na minulost (a někdy dokonce budoucnost) hlavních postav, které těžko pochopí divák, který se hrou neměl nikdy co do činění. Takhle se mi zdá, že je tvůrci zahrnuli do děje jen jako "sladkou odměnu" pro diváky, kteří opravdu bedlivě dávali pozor, protože například odkaz na Archerovu identitu je zašifrovaný tak dovedně, že i největší fanoušci Sherlocka Holmese by dostali do těla, a to by ještě museli sledovat ending 14. dílu až do konce. Jedinou silnější výtkou ale paradoxně zůstává hlavní hrdina. Ne, že bych fandil těm "zlým", ale Shirō je čas od času tak jednoznačně a horlivě kladná postava, až to není hezké. Nicméně kdo překousl povahu Shikiho z Tsukihime, nebude mít se Shirōem sebemenší problém.
Všechno, o čem jsem se dosud zmínil, by samo o sobě dělalo z Fate velmi dobré anime, ale bez Saber by se ani zdaleka nevrylo do povědomí tolika lidem. Saber je prototypem postavy, která by udělala i z podprůměrného a naprosto nenápaditého díla snesitelnou záležitost. Ona je důvodem, proč se mi s F/SN asociuje výhradně modrá barva. Saber patří neoddiskutovatelně mezi nejhezčí anime postavy vůbec a její uhrančivé zelené oči už zmámily bezpočet nebohých otaku. Její oblíbenost nejspíš spočívá v provokativní odměřenosti, se kterou od začátku vystupuje, a která má hráče (a v anime diváka) štvát do té míry, že až Saber trochu pookřeje a začne se projevovat alespoň zčásti lidsky, bude to pro něj jako pohlazení na duši. Každé začervenání, nejistý úsměv a stydlivě-tázavé "Shi... Shirō?" vyvolává u diváka patřičně přehnanou odezvu... ano, přiznám se, těšil jsem se na každou další repliku a úsměv víc, než malé děcko na Vánoce. Obliba je samozřejmě na místě, protože přece jen je většina eroge visual novel od určitého okamžiku silně zaměřena na rozvoj vztahu k jedné ženské postavě a další už od tohoto okamžiku poněkud stagnují. Fanouškům Rin a Sakury tak nezbývá, než si sehnat hru a pustit se do jedné z alternativních dějových linií. (ehm... měl bych možná ještě poznamenat, že jim to bude celkem k ničemu, protože jediná plně přeložená linie je zatím stejně Fate a pochybuji, že budou fanoušci až tak vytvrdlí, že by se jim chtělo hrabat v hromadách rozsypaného čaje, místo naší latinky - díky Bohu za ni). Nakonec přijde překvapení ve formě Sabeřiny minulosti jako hrdiny a dilema mezi dávným slibem a přítomností. Konec je pro Type-Moon už docela typický (Kinoko Nasu je starý sadista) a slabší povahy budou rozhodně potřebovat pár kapesníčků, ne-li rovnou celý balíček.
Animace je špičková. Čím byla Haruhi Suzumiya v pomalejších scénách, tím je F/SN v akci. Choreografie soubojů je neskutečná a každé máchnutí mečem vám bude tahat za nervy stejně snadno, jako loutkář vodí své marionety. Pár nepříliš nápadných animátorských zaškobrtnutí na celkovém dojmu nic nemění, protože takový Noble Phantasm, s jakým se vytáhne Archer, je sám o sobě povedený mrazík v zádech. Hudební doprovod je po většinu času relativně nenápadný, hravé motivy jen podbarvují humornější okamžiky, ale když začne přituhovat, hudba nabere grády a dotvoří kolem boje unikátní adrenalinovou auru. K samostatnému poslechu je ale dost nevhodná.
Jestli jste došli až sem, tak teda klobouk dolů :) Já bych jen chtěla dodat, že mě tohle anime naprosto, ale opravdu naprosto uchvátilo ... Po záplavě různých přeslazených shonen-ai to byla velice příjemná změna. Osobně jsem se naprosto zamilovala do postavy Archera (muhehe já jsemm přišla na to, kdo to je :D) Doporučuju zkouknout fakt :)