Wish you were here

28. června 2007 v 13:00 | ver.i.nka |  Fictions
Další výplod mého chorého mozku :D

Wish you were here
Don´t you know stove is getting colder
And I miss you like hell
And I´m feeling blue
,,Má paní. Je čas…'' Žena sedící u krbu si povzdechla, vstala a pomalu se vydala ke dveřím. Smutek a melancholie ji pomalu opouštěly. A když otevírala dveře, byla to už opět ona - Sargini, Ledová královna. K audienčnímu sálu se nesla vyrovnanou a sebejistou chůzí. Sluhové ji uctivě uhýbali z cesty a pokradmu si ji prohlíželi. Ne každý den máte šanci spatřit živoucí legendu. A tato žena ji beze všeho byla. Nebyla to typická kráska, spíše byla zajímavá - vysoká štíhlá postava, rusé vlasy spadající pod ramena, ostře řezaná tvář … Nebyla stará, bylo jí sotva 30, ale její zelené oči jakoby byly oči někoho mnohem staršího - naplněné věděním a cynismem. Oči, které toho viděly příliš mnoho. Nebyla to vlastně ani žádná královna - svou přezdívku si vysloužila svým chladným chováním, a to nejen k mužům. Nepustila si nikoho k sobě příliš blízko. Lidé jejím životem jenom proplouvali… Nebyla královnou, ale mocí vládla větší než mnozí králové - byla jedním z největších generálů své doby. Kdo měl na to, aby si zaplatil její služby, měl jistotu vyhrané bitvy. Nyní Sargini mířila za Kaldinským panovníkem, aby se nechala naverbovat do další války…
Vstoupila do obrovského sálu, které by možná kohokoli jiného zastrašil, ale ne ji. S vysoko vztyčenou hlavou se vydala směrem ke stolku, kde stál sám král spolu se svými nejbližšími rádci. Na jejich hluboké úklony odpovídala jen pouhým pokynutím hlavy. ,,Můj pane, jsem zde. Potřebuji se dovědět co nejvíce o vašem sporu s knížetem Markem - důvody vaší rozepře a hlavně, jak velkou armádu je schopen shromáždit. Každý detail může být důležitý, proto prosím nic nevynechejte…'' Král pokýval hlavou, a aniž by si všímal odmítavých reakcí svých strážců začal vyprávět …
,,Já a Markus jsme byli kdysi docela dobří přátelé. Vlastně lépe řečeno výborní. Naše království spolu spolupracovala, byli jsme silní a málokdo se proti našemu spojenectví pokusil vystoupit. Jenže bohužel nic netrvá věčně… Už v dětství mě velmi zajímaly okultní vědy a s rostoucím věkem jsem svému zájmu věnoval více a více času. Zval jsem na svůj mnoho věhlasných učenců, mágů, léčitelů … Za pomocí tvrdého studia jsem dosáhl velmi vysoké úrovně a zároveň se mi povedlo objevit kouzlo, které má sílu přivést duši milované osoby zpět k životu… Markus vždy magii odsuzoval a všechny čaroděje považoval za obyčejné šarlatány. Odrazoval mě od studia. Říkal mi, že to není zájem hodný vládce. Ale čím více mě zrazoval, tím více a tvrději jsem se učil. Chtěl jsem mu dokázat, že na to mám. Pošetilá pýcha … Můj drahý přítel už to nehodlal déle snášet, a tak zpřetrhal všechny vazby mezi našimi zeměmi a prohlásil, že pokud nějaký Kaldinec vstoupí na jeho území, bude bez milosti zabit. To by sám o sobě nebyl takový problém - jistě, ztráta přítele mě mrzela, ale měl jsem větší problém. V Markusově pokladnici se nachází jeden velice vzácný magický artefakt nazývaný Paladinovo oko. A já jej nutně potřeboval k dokončení svého kouzla. Svolal jsem nejlepší zloděje z celé země, aby se pro něj vydali… Bohužel neuspěli. Byli chyceni, a když kníže zjistil kdo a za jakým účelem je poslal, nechal je okamžitě popravit a vyhlásil mi válku. Naše armády jsou svou silou a zkušenostmi velmi vyrovnané. Ani jeden z nás nemá výraznou převahu…A já teď očekávám, že dostojíš své pověsti Sigarni, vyhraješ válku a získáš pro mne Paladinovo oko. Přisahám, že budeš bohatě odměněna…''
Král se odmlčel a čekal na ženinu reakci. Sargini jej ostražitě pozorovala: ,,To je moc pěkný důvod k válce,'' poznamenala ironicky ,,ale proč mám takový pocit, že bys mi měl ještě něco říct ?'' Král se krátce zasmál: ,,Tobě opravdu nic neunikne. Jediné, co bych měl snad dodat, že Markus si najal generála, který je skoro tak legendární jako ty - Desmonda. Doufám, že ti to nedělá problém…'' ,,Hmmm, tak Desmond,'' pomyslela si Sargini ,,Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala, ale zkazky o něm jsou opravdu impozantní. Jestli to, co se povídá je alespoň z poloviny pravda, tak to bude zajímavé. Možná jsem konečně našla svého soupeře…'' Nahlas však řekla jen: ,,Ne, neděla mi to žádný vůbec žádný problém…'' a velmi ošklivě se usmála. Rádce stojící po její pravici se jen otřásl…
Desmond za sebou se znechucením zabouchl dveře komnaty. Kníže Markus byl podlézavý parchant. Jen, aby si pojistil jeho přízeň, cpal mu do postele svou mladou 15-ti letou dcerunku. Holka se třásla strachy jen ho viděla. Prohrábl si své kaštanově vlasy a zasmál se. Co si myslel, že s ní bude dělat. Dával přednost zkušeným ženám, které věděly, jak muže potěšit. A ne malým holkám. Usadil se do křesla a natáhl své dlouhé nohy k ohni. Jeho oči hleděly strnule do plamenů, ale jeho mysl čile pracovala. Vstřebával všechny informace, které mu dnes kníže dal. Tak Sargini … Nikdy se s ní nesetkal, ale to o co ní slyšel bylo hodně poutavé. Bude mu důstojným soupeřem… Doufal, že dostojí své pověsti. Velmi se na ten souboj těšil… Zvedl oči ke stropu, pousmál se tiše řekl: ,,Kéž bys tu mohla být se mnou, Semini…'' a začal si tiše broukat starou maldijskou písničku …
I miss your laugh
I miss your smile
i miss everything about you
every second's like a minute
every minute's like a day
when you're far away….
,,Destaneeee,!,'' ječela sotva 18-ti letá dívka se smíchem a snažila se utéct chlapcovým rukám z dosahu. Ten se, ale jen tak nedal a dál ji pronásledoval, aby ji pořádně zlechtal. Když se mu jí konečně podařilo chytit, zakopl o kořen a spolu s dívkou se skutálel na zem. Leželi na zemi, jeden druhému v náručí, polomrtví smíchy. Chlapcova tvář náhle zvážněla, jemně pohladil zadýchanou Semini po vlasech. ,,Kdybys jen tušila, jak moc tě miluju…'' ,,Tak moc jako já tebe…'' Přitáhla si jeho hlavu blíže k sobě, aby ho mohla políbit.
Sargini projížděla táborem a kontrovala mužstvo. Vojáci byli ve výborné formě a navíc plni nadšení, touhy po krvi. Smutně se pousmála a pokývala hlavou, taky byla kdysi taková … Ale nyní, už byla tím vším unavená. Jenže na druhou stranu, válka a boj bylo to poslední, co jí zůstalo, co milovala nadevše. Nedokázala se toho vzdát. Zvedla hlavu k nebi a zašeptala: ,, Co se to se mnou stalo Destane ? Možná je lepší, že si tehdy zemřel. Teď by si mě nenáviděl…'' Pevně sevřela v dlani medailonek pověšený na krku…
Měli týden před svatbou, když se do vesnice dostali zvěsti o blížící se nepřátelské armádě. Nebáli se ale, protože věděli, že z druhé strany k nim míří vojáci jejich krále. Nemohli, ale tušit, že armády se střetnou přímo u jejich vesnice. Nemohli tušit, že vesnice lehne popelem, že spousta lidí zemře ve zbytečné válce. Nemohli tušit, že ztratí jeden druhého. Že se každý vydá svou vlastní cestou v domnění, že ten druhý je mrtvý. Užívali si poslední dny radosti, štěstí a lásky… Měli den před svatbou, když armády dorazily…
Byl večer před rozhodující bitvou. Desmond seděl ve svém stanu a pohrával si s pohárem vína. Myšlenky mu volně bloudily hlavou… Relaxoval, chystal se na nadcházející boj. Zítra se ukáže, kdo z nich dvou je lepší vůdce. Jeden z nich pravděpodobně zítra zemře. Upřímně řečeno mu to, ale bylo jedno, jestli to bude on. Neměl už co ztratit. To na čem mu záleželo, už ztratil kdysi dávno … V jedné malé vesničce, která neměla ani jméno. Tehdy mu umřely všechny sny a naděje. Spolu s ní…Semini… Mimovolně pohladil rukou medailonek visící mu na hrudi.
I've got feelings for you babe
do you still feel the same
from the first time I laid my eyes on you
I felt joy of living
I saw heaven in your eyes in your eyes
Za východu slunce se dvě obrovské armády srazily. Ani jedna z nich neměla navrch. Dva generálové se předháněly ve svých taktických schopnostech. Zkoušeli všechny možné triky, které znali. Ale ten druhý ho vždy hladce vykryl a znovu zaútočil. Slunce pomalu zapadalo, ale bitva ještě zdaleka neskončila. Jakoby mezi generály proběhla nějaká tichá dohoda, stáhli svá vojska na noc z boje. Pro změnu vyslali špehy a vrahy. Nikdo z nich se nevrátil od protivníka živý… Tak se to táhlo celý týden - chvíli vyhrávala Sargini, chvíli zase Desmond. Vojáci již začínali být unavení a morálka kvapem klesala. Oba dva se báli možných dezertací … Proto se rozhodli, zcela nezávisle na sobě, že osmého dne vyjedou v čele svých vojsk a zničí toho druhého…
Pomalu zvedla ruku a dala povel k pohybu. Seděla na vysokém grošákovi oblečena ve svou nejmilejší zbroj. Byla už značně poškrábaná, ale kdyby to měla být její poslední bitva, chtěla ji prožít s něčím, co měla alespoň trochu ráda. Masa lidí se sunula dopředu a tehdy Ledová královna začala zpívat. Její silný hlas se nesl daleko a slova válečného chorálu se dotýkala srdcí všech. Ve vojácích znovu začínala klíčit naděje, radost z boje a chuť žít. Ke zpěvu ženy se přidávaly ostatní… Jejich píseň se nesla širokým údolím, až zalétla k uším nepřátelského vojska. Desmond se překvapeně napřímil v sedle … Je s nimi … Bude mít šanci ji zabít …
Dva generálové, muž a žena, se probíjeli mezi vojáky, neomylně hledající jeden druhého. Když ji uviděl ve víru boje, musel se na chvíli pozastavit a obdivovat ji. Byla neskutečně mrštná, s mečem přímo tančila. Byla na ní, ale už znát určitá únava. Ale i přesto mu bude důstojným soupeřem. Zašklebil se a začal si prosekávat cestu přímo k ní.
I přesto, že ho nikdy neviděla, věděla, že je to on. Jeho autorita z něj vyzařovala na míle daleko. Se smíchem se s mečem v ruce roztančila k němu.
Jediné, co viděl z její tváře, byly zelené kočičí oči. Jediné, co měl čas si uvědomit, než se na něj vrhla s vířícím mečem, bylo, že ty oči jsou až nepříjemně známé… Opravdu mu byla skvělou soupeřkou, i přes únavu. Odrážela jeho útoky s lehkostí a neměla nejmenší problémy projít jeho vlastní obranou. Smysly měl vybuzené na nejvyšší možnou míru - cítil pach krve ve vzduchu, pach strachu, praskání země pod jeho nohama … A pak … Pak mu Sargini srazila z hlavy helmici … Nechápal, proč zůstala stát a zírá na něho se šokem vepsaným ve tváři. Měla dokonalou šanci ho zabít, ale tak promrhala ji. V tom případě ji musí využít on. ,,Destane ?'' Ten tichý šepot ho zarazil. Destane ? Jeho starým jménem mu už hodně dlouho nikdo neřekl. Nikdo, kdo ho pod ním znal, už nebyl mezi živými.
Sargini na něj hleděla v naprostém šoku. Mohl to být on? Mohl tehdy ten masakr přežít ? Vlastně to bylo docela dost možné, když ho přežila ona. A jeho tělo taky nikdy neviděla. Pořádně ani nevěděla, proč si to myslela… Všimla si, že ji Destan, nebo snad Desmond, pozoruje s nevírou ve tváři. Zvedla ruce a pomalu si sundala helmici z hlavy. ,,Poznáváš mě?,'' zeptala se jemně.
Nechtělo se mu tomu věřit. Byla to ona, jeho Semini. O 15 let starší, vyspělejší a cyničtější, ale pořád to byla ona. Její tvář by poznal kdekoli. Měl ji pevně vrytou na vnitřní straně víček. Pomalu se s napůl nevěřícným a napůl šťastným úsměvem zvedal na kolena, aby ji po těch letech zase objal. Udělali ovšem jedinou chybu. Zapomněli, že jsou uprostřed války…
Sargini to vše viděla jako ve zpomaleném filmu. V jednu chvíli se jediný muž, kterého kdy milovala, zvedal ze země, aby se k ní vrátil a v druhém mu meč jejího vlastního důstojníka probodl hruď. Desmond se trhaně nadechl, když ucítil prudkou bolest pod žebry. Šokovaně zíral na tu ocelovou věc trčící mu z hrudi. Sotva vnímal, jak k němu s pološíleným jekotem klesá Sargini, objímá ho a šeptá mu, aby ji nepouštěl. Cítil její horké slzy, jak mu kapou na tvář. ,,Miluju tě, Semini…''
Náhle ucítila, jak jí tělo jejího milovaného v náručí ochablo. Její duši naplnilo zoufalství. Osud ji ukázal štěstí a opět ji ho vzal. Jemně Desmonda políbila a složila jeho tělo do trávy. Šílená bolestí se zvedla na nohy a s mečem v ruce se vydala napříč bitevním polem. Zvěst o generálově smrti se začínala šířit oběma vojsky. To Markovo, které začínalo cítit brzkou porážku začalo ustupovat, vlastně utíkat. Sargini opět tančila, šířila mezi nepřátelskými vojáky smrt. Jediné na co teď myslela, bylo splnit úkol. Ne, ale úkol, který ji zadal král. Ale ten, který dala sama sobě. Slib, že pomstí Desmondovu smrt. Slib, že se pomstí za to, že je postavili proti sobě.
Toho dne přišel svět o dva skvělé generály. Jeden, který položil život na bitevním poli. Druhý, který dokončil svůj úkol. Sargini toho dne zabila knížete Marka a získala Paladinovo oko. Vracela se jako vítěz, ale vůbec ji to netěšilo. Duši ji halila prázdnota. Král slyšel, co se stalo v boji, a slíbil, že pomocí svého kouzla jí přivede její lásku zpět. Ale i tato naděje rychle zmizela… Byla zrovna na projížďce, když slyšela obrovský výbuch od královského paláce. Králi jeho kouzlo nevyšlo, tak jak si přál. Ale ke své mrtvé ženě se připojil. Sargini si posbírala svých pár věcí, peníze které dostala za svou službu a vydala se na cesty. Od té doby o ní nikdo neslyšel…
Jen vysoko v Akvinijských horách mohli občas pasáci krav slyšet tichý ženský zpěv…
Wish you were here
me oh my countryman
wish you where here
Wish you were here
don't you know the stove isgetting colder
and I miss you like hell
and I'm feeling blue
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 annie annie | 23. června 2008 v 21:41 | Reagovat

zajímavý prolínání písničky a textu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama