You're my pet .... Or not

19. ledna 2012 v 23:47 | ver.i.nka |  Trashes
Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že na korejský remake již pomalu legendární Kimi wa petto jsme se všichni těšili. Přece jen Jang Geuk Seukovi ve větru povlávájící vlasy a boky útlé tak, že bych já za to zabila, mají něco do sebe. I když, pardon, v tomto případě ne povlávavající, ale přitažené gumičkou. No, problémy s vlasy našeho hlavního hrdiny stranou, a zaměřme se na problémy filmu samotného. Nebo spíše na jeden problém - a tím byl film samotný. Možná jsem trochu zaujatá tím, že zbožňuju japonské zpracování. Anebo ne, moment, nejsem. Nebo jsem - viňte z toho Matsu-krysu. Tak zmatený film jsem ovšem dlouho neviděla. Hlavně ze začátku - scény bez návaznosti, bez logičnosti, bez děje. Jo, byla jsem ráda, že jsem ve své době četla mangu a pak viděla doramu, jinak bych asi byla poněkud v pasti, co se tam děje. Ale abych tomu zase tak nekřivdila - obrazové zpracování bylo pěkné. A pak zajímavých momentů tam bylo taky. Ale jinak tohle nemělo nikdy spatřit světlo světa...

 

Ouran High School Host Club

30. října 2011 v 0:39 | ver.i.nka |  Ouran High School Host Club - LA
Ouran High School Host Club je něco, co je většině lidí, co se o anime/mangu byť jen omylem otřeli, známé. Takže když bylo oznámeno, že bude natočena live action, ohlasy se značně různily. Někteří byli nadšení, někteří skeptičtí a někteří vyloženě proti. Což se není čemu divit, když se jedná o něco tak klasického jako je Ouran. Producenti/filmaři/herci se ovšem ničeho nezalekli, šli do toho po hlavě a dopadlo to, jak to dopadlo.

Nepřijde mi příliš důležité se nějak zabývat dějem, protože asi bude většině známý. Ale z druhé strany pro zachování fazóny… Haruhi je vcelku obyčejná slečna, kterou ovšem potkala nemilá nehoda se žvýkací gumou ve vlasech. K tomu si přidejte absolutně neforemnou školní uniformu a sličnou děvu si hned spletete se sličným chlapcem. Haruhi je možná v rámci možností normální, o její škole se ovšem to stejné říci nedá. Navštěvují ji totiž děti opravdu těch nejbohatších japonských rodičů, které toho o běžném životě zase tolik moc neví. A Haruhi měla to štěstí, že se tak dobře učila, až dostala stipendium.

Jednoho dne ji ovšem honba za klidným místem pro studium zavede na místo, kde najde všechno možné, jen ne klid. Tím místem je školní Host Club, který spolu založilo šest nejobletovanějších hochů školy. A ve chvíli, kdy při ne příliš úspěšném útěku Haruhi zničí jakousi extrémně drahou vázu, jim musela upsat svou duši, aby svůj dluh splatila.

Live action Ouranu mohla být buď naprosto epická, nebo naprostý průser. Nic mezi tím. A já osobně se kloním k té epické části. A důvodů mám hned několik - herci, zpracování a ehm, vlastně zase herci.

Výborné bylo, že se tvůrci nesnažili nijak vymanit od animovaného originálu, ale naopak ho naprosto drze zkopírovali. Bylo to jako sledovat anime se všemi jeho barvami, šílenými grimasami, lítajícími slovy a neuvěřitelnými tělesnými výkony, jen poněkud v jejich plastičtější a reálnější verzi.

Alfou omegou celého seriálu je ovšem herecké obsazení. Ani ne tak Haruhi, která sice byla výborná, ale všichni víme, že nás zajímali hlavně ti chlapi. Obsazení Yamomata Yusukeho do role vrchního prince Tamakiho bylo něco, s čím mělo a má, spousta lidí problém. Yusuke možná není 100% Ikemen jako Kame či jemu podobní, ale upřímně - uhrál by Kame takovou roli? Kdy ze sebe musel dělat víc, než blázna? Nemyslím si. Možná ještě Tomu bych si tady dokázala představit. Ale jinak byl Yusuke výborná volba. Výborně se zadanou prací popral. Nehledě na to, že jsem se zároveň dívala na Tumbling. A tady šlo krásné vidět, nakolik je Yusuke variabilní herec. Thumbs up. High Five. 10 out of 10….

Nemám tušení, kolik dvojčat pobíhá po j-fandomu, ale ten kdo obsadil bratry Takagi, by měl dostat metál. Jednak byli i trochu podobní svým kresleným protějškům. Jednak zvládali i hraní. A hlavně ta BROMANCE!!! Až se divím, že mi místy nechytl notebook. Netuším, jak si to užívali hoši, ale já si to užívala určitě. A se mnou spousta dalších. Radši si ani nechci představit to množství fanfikcí, které po tomhle vzniklo.

A pak přišel ON. Daito Shunsuke je na mém radaru, už delší dobu. Jako vlastně skoro každý, kdo se objevil v Crows Zeru. A i když zbožňuju jeho delikventské role, tak se zdá, že jeho Kyoya v brejličkách, s ulíznutými vlasy a chladnou kalkulující myslí, možná přebere prvenství. Tohle byla dle mého nejlépe, tedy naprosto geniálně obsazená role. Byl to Kyoya, jak ho známe a máme rádi, akorát s typickým Daitovským úšklebkem (který taky máme rádi). Honey a Morinuzuka v rámci doramy zase tak moc nefigurovali, spíše hráli druhé housle.

Hrané zpracování Ouranu mě rozhodně příjemně překvapilo a posléze nadchlo. Překvapení, co se týče děje, se tady člověk sice nedočká, ale nekoukáme na to proto, že. To, že byl věrně zachován originál, je v tomhle případě opravdu velké plus. A ne jen příběhem, ale i zpracováním. Všechno je barevné, jasné, syté, růžové a zlaté a jednorožci nám poletují vzduchem, ale je to Ouran. K tomu to patří. A pak ještě jednou - velké díky a gratulace tomu, kdo obsazoval jednotlivé postavy. Práce to musela být víc, než nevděčná. Ale Yusuke pobíhající po obrazovce, jak naspeedovaný králík; Daito s blesky v očích, ďábelská dvojčata se zálibou v yaoi a v neposlední řadě Kawaguchi Haruna, která to jakožto Haruhi musí všechno útrpně snášet, je něco, co si zaslouží pozornost. Nehledě na to množství použitých okvětních lístků růží…


From Here To There 3/4

19. října 2011 v 23:08 | ver.i.nka |  Fictions
Nevím jestli vyluzovat výkřiky nadšení nebo zoufalství. Asi spíše zoufalství...

Autorka: quirke
Pairing: T.O.P./Park Bom (Big Bang/2NE1)
Part 3/4
 


Dimple couple

17. října 2011 v 23:52 | ver.i.nka |  What´s goin on?


Nemožné se stalo skutečností a já se asi po dlouhé době vracím k WGM. A ne proto, že bych byla ELFka (SuJu jdou stále z větší části mimo mně). A ne proto, že by mě Kang Sora ohromila v "Sunny" (ne, ještě jsem to neviděla). Jenže, když čínská císařovna a její thajský poslíček zamávali WGM šátečkem, tak jsem byla zvědavá, kdo je nahradí. A že producenti potřebovali jo velkou náhradu. Což se jim s obsazením Teukiho určitě povedlo. A i když se ti dva mají stále (po dvou epizodách) podívat jeden druhému do očí a většinu času marně hledají téma k hovoru, tak jsou naprosto adorable. Jak říkám - po dlouhé době couple, na který se asi bude zase pravidelně dívat...

Yeah, pa rusky negavarim...

10. října 2011 v 22:50 | ver.i.nka |  Trashes
Mívám spoustu dobrých nápadů. Pak taky spoustu hodně blbých nápadů. A pak taky spoustu nápadů, které se zpočátku zdají jako dobré, ale ve chvíli, kdy jsou uvedeny v činnost, se do špatných transformují rychlejí, než autoboti v Transformers. Moje studium dvou vysokých škol najednou byl první z nich. Ten se ovšem dá rychle vyřešit. Ten druhý ovšem... Protože jsem aktivistka, a korejštinu jsem v Ostravě nepotkala, a ruština je taky krásný jazyk, a možná i použitelnější v našich zeměpisných délkách, než korejština, jo, dala jsem se na ruštinu. Kdo by ovšem byl řekl, že nás v jazykovce předhodí rodilé mluvčí, která můj rodný jazyk ovládá značně bohémsky. Z druhé strany je to sranda. Ovšem ruština je naprosto nelogický jazyk. Kdo to kde viděl, aby se h četlo jako n. Nebo v? Dobré znamení, že si to už teď nepamatuju... Jsem upřímně zvědavá sama na sebe, jak daleko budu schopná dojít... A jako bonus vám tu předhodím jedno úžasné video od několika úžasných ruských slečen feat. Johny´s a další japonští hoši (mimochodem jsem někde zaslechla, že Yamapi a Ryo zamávali NeWs šátečkem - je to pravda?)





New seasons of old series...

6. října 2011 v 22:37 | ver.i.nka |  Behind My Eyes...
Přichází podzim a s ním jisté americké stanice vypouští na obrazovky menší či větší množství nových i starých seriálů. A aby si někteří mí přátelé nemysleli, že se na seriál/film podívám, jen když tam běhá něco šikmookého, tak mám na oddych (a pro klid v duši) 3 seriály. Obligátní Gossip Girl, trochu méně obligátní Vampire Diaries a hudební Glee. A s příchodem září se mí oblíbení i neoblíbení hrdinové vrátili. Takže, kteří by měli zůstat zamčeni ve střižně, a kteří by se naopak měli přestěhovat do Ostravy natrvalo?


Zenkai Girl

25. září 2011 v 20:27 | ver.i.nka |  Zenkai Girl
A já si vždycky myslela, že patent na protahování mají Korejci...

Na Zenkai Girl mě dovedla lina. To, s jakým nadšení o tom psala, mě nakoplo. A pak to, že jsem zjistila, že můj watch-list je poslední dobou až příliš plný korejských, popřípadě taiwanských dramat. A že na ty japonské jsem tak nějak zapomněla. Takže jsem se rozhodla to napravit. Pokus s Rebound moc šťastný nebyl, a tak přišlo na řadu Zenkai Girl. To bylo dobré, ale…

Zenkai Girl stojí na ne úplně tradičním rozdělení mužských a ženských rolí v dramalandu. Hlavní hrdinka tu není naivka/tvrdě-pracující-aby-rodinu-zachránila/prostě-slabá-a-bez-muže-svých-snů-neschopná, žena a hlavní hrdina není chaebol, který skrývá nějaké temné tajemství a tu aroganci taky někde zapomněl. Tady jsou karty obráceny.

Ayukawa Wakaba je po penězích a uznání toužící mladá nadějná sotva vystudovaná právnička. Ano, peníze jsou pro ni na prvním místě a holka vlastně vůbec nemá nízké cíle. Nehledě na to, že její mladší verze nebezpečně připomíná nechvalně proslulou Yankumi.

Yamada Shota je naproti tomu chlápek, který se svých snů vzdal. Stará se o svého syna a taky dost často o syny jiných. Ambice je pro něho slovo neznámé a je dokonale šťastný tam, kde zrovna je. Tihle dva se potkávají ve školce, kde Yamada naprosto dokonale zapadá, kdežto Ayukawa tam působí jako pěst na oko. Co byste chtěli od holky, které opravdu, ale opravdu nesnáší děti. Jenže když dostane nabídku od majitelky jedné z nejvýznamnějších právnických firem, aby tři měsíce dělala chůvu její malé dceři Hinatě, nemá jinou možnost, než souhlasit. Její mozek totiž okamžitě vypracuje rovnici, kde na jedné straně je starost o dítě a občasná výpomoc ve firmě a na druhé vysněná kariéra elitní právničky. Samozřejmě, že nic nejde tak, jak by si přála, ale to už si vykoumejte sami.

Model slabý muž-silná žena nefunguje vždycky. Chlápek totiž často končí tak, že místo toho, aby s ním divák soucítil, tak má chuť praštit ho po hlavě. Tedy typický příklad otravné hlavní hrdinky. Ovšem tam, kde u ženy spousta věci funguje, tak u chlapa už nefungují. Hrdina může vzbudit lítost, popřípadě pohrdání tam, kde se tyhle emoce rozhodně objevit neměly.

Naštěstí, Zenkai Girl se tomuhle vyhnulo. Hlavní postavy mají za prvé úžasnou vzájemnou dynamiku (alespoň v první polovině). Wakaba totiž svět kolem sebe soudí s neprůstřelnou logiku, Shota naproti tomu má trochu růžové brýle a značně romantický pohled na spoustu věcí. Jak se může zdát, že to nemůže fungovat, tak to funguje. Výborně. Jak se jejich názory a postoje k životu střetávají, tak vyvolávají buď spoustu komických situací, nebo naopak situací, kde by se srdíčko ustrnulo. Je to stejně rozkošné jako místy neskutečně frustrující.

Nehledě na to, že ta dynamika je možná i díky hercům. Aragaki Yui udělala obrovský pokrok od doby, co jsem ji viděla naposled. Nejsem si tím jistá, ale tohle by měla být její první opravdu hlavní role (Code Blue nepočítám, tam jich pobíhalo jako main asi 6, tady to stojí na ní a hlavním hrdinovi). Předvedla opravdu solidní výkon, který nikde nekolísal, třeba i když brečela. Soupeřem či partnerem ji byl johny-boy Nishikido Ryo. Věřím, že spousta slečen si pustilo/pustí Zenkai girl jen kvůli jeho jménu na seznamu herců (neviním je, já to u spousty věcí dělám taky). Pro mě to bylo naše první setkání a jsem nadšená. Jeden by nevěřil, jak je možné tvářit se naprosto zdrceně a u toho působit charismaticky. Navíc role Shoty byla určitě trochu nevděčná a nelehká. Není moc mužů, kteří by dobrovolně ukázali, že něco neumí/nedokážou a neztratili u toho tvář.

Co bylo rozhodně milé plus, byly postavy "jejich" dětí - Hinaty a Pitara. Hinata, která byla na svůj věk předčasně vyspělá a měla někdy opravdu kouzelně kousavé poznámky a Pitaro, který byl prostě adorable. Navíc ti dva měli dost často víc rozumu, než jejich opatrovníci. A když nad tím tak přemýšlím, tak Hinata byla asi moje nejoblíbenější postava. A to říká člověk, který má fobii z dětí.

Největším problémem Zenkai Girl je děj. První polovina je dynamická, vtipná, dramatická, prostě taková, jak by měla vypadat celá série, aby člověk řekl, že to bylo víc, než výborné a mohl to ohodnotit 8 až 10 hvězdičkami z 10. Jenže Zenkai Girl se po druhé polovině (z 11 půlhodinových dílů) stalo to, co se obvykle stává korejským dramatům - pořad přichází nové překážky (to byl nebyl takový problém), postavy se stále točí v kruhu a řeší neustále to samé, a to už problém je. Dovolila bych si citovat jednu neznámou sledovatelku, která to někde u devátého dílu okomentovala slovy: Can they fuck already? A já s ní vřele souhlasila. Na konci místo toho, aby byla ráda za jejich happy-end, jsem spíše byla ráda, že to konečně skončilo a já mám klid.

Zmiňovat se o tom, že je to klasická romantická komedie, tedy naprosto předvídatelná záležitost, je asi zbytečné. Jsme na to zvyklé a neřešíme to.

Zenkai Girl není špatné drama. Má rozhodně výborný start, který je pak bohužel ušlapán nekonečným angstem. Pro příjemnou změnu není hlavní chlapík arogantní parchant (to je křen ©Rashi&Zoye). Hlavní hrdinka je holka, ve které se mnohé z nás dokážou najít. Je to rychlé, oddechové, ale jak říkám - na druhou půlku to chce silné nervy. 7/10


Kam dál